„Shrneme tedy celkově, že jakákoliv infekce či určité onemocnění je z psychosomatického hlediska neřešený konflikt, který dostal zelenou v materiálním světě, kde je úspěšně či neúspěšně řešen. Pokud se dlouhodobě vyhýbáme řešení a blokujeme organizmus stresovým mechanismem, vzniká chronický dlouhodobý proces, který se velmi špatně léčí, a to jak klasickou, tak i holistickou medicínou.“ (Str. 121)

V knize je ale málo informací o souvislostech nemocí a toho, co se kam promítá, jak s nemocí nakládat. Ne že by tam nebyly vůbec, např. na straně 187 je konkrétní přehled bolestí zad, ale je to spíše výjimka.

„(...)
Bolesti v oblasti bederní páteře bývají většinou z oblasti ledvin z prožívaných druhů strachů, prochlazení a různých stresových situací. V oblasti křížové krajiny bývají promítány různé obavy, neschopnost se uplatnit, pocity frustrace a různé drobné poúrazové stavy, například v dětství pád na ledě při bruslení a podobně. Platí zde: ‚Co se v mládí člověk naučí nebo se mu přihodí, ve stáří jako když najde.‘
Bolesti v oblasti kostrče se dostavují zvláště při prožívaných zklamáních, zlosti, neřešitelnosti situace, po různých traumatech nejenom tělesných, ale velmi často při nebo po psychotraumatech různého druhu.“ (Str. 187)

Vlastně kromě obecných rad, jako je patnáctero dobrých návyků (např. „Zvykni si být vůči všem lidem stejně přívětivý.“ nebo „Zvykni si udělat to těžké a nesnadné nejprve“), a podobných zásad, je poselství knihy ‚přijít k autorovi do ordinace‘. Nasvědčuje tomu i opakovaná sebepropagace (léčím 45 let, provádím přes 40 alternativních diagnostických a terapeutických metod, ...).

Divně na mě působí mluvení o sobě v třetí osobě („autorem této teorie je Mudr. Jan Miklánek“) a vadí mi prosazování autorovy víry v boha všemohoucího. Tím nechci říct, že víra není důležitá, naopak, ale spiritualita je mnohem širší než křesťanství a psychosomatická publikace by s tím měla pracovat.

A poslední věc, příběhy a podobenství, třeba o tom, jak mu přišel do ordinace smutný pán, on ho posílal do cirkusu na představení světoznámého klauna Aragona a ukázalo se, že je to právě ten klaun, působí naivně až banálně. Mohlo se to stát, ale jako bych už tuhle pointu na mnoho způsobů viděl a četl...

„Bohužel nikdo z lékařů na oficiální půdě, ani školští pracovníci, ani faráři v kostelech neřeknou nic o pravých příčinách, které předcházejí chorobu často o mnoho let zpět a od určitého věku (u každého človíčka je to jiná věková hranice) už jen dokapávají poslední kapky dávno se rozvíjejícího onemocnění. V životě mnohé prožijeme a člověk je vlastně (neslušně řečno, ale je to pravda) jakási životní popelnice, do které se doslova nastrká vše, co člověk prožije, včetně různých negativních emocí. To vše se napěchuje do popelnice života a ouvej, jednoho dne tato popelnice přeteče a to se právě projeví určitou nemocí! Jestliže však nehledáme příčiny, které onemocnění způsobily, potom léčíme pouze zevní fasádu tohoto problému, a nikoliv hloubku počátků tohoto určitého propuknutého onemocnění. Skutečný problém vzniku určitého onemocnění je totiž hluboko doslova zakopán v nitru této naší popelnice života.“ (Str. 23)

Sečteno a podtrženo – kniha poskytne úvod, ale v praxi moc nepomůže – leda tak, že přijdete k MUDr. Miklánkovi do ordinace. Porozumíte všem aspektům vlivu na zdraví, ale forma se vám patrně zamlouvat nebude. Cena knihy vybočuje z běžných mezí, obsah ne. Podruhé bych si ji nekoupil.

P.S. Tím ale nijak nehodnotím jeho lékařské a léčitelské umění; působil velmi věrohodně a kompetentně a do té ordinace bych se přijít nebál.

nakladatelství Tigris, Zlín 2014, ISBN 978-80-7490-051-8, cena 500 Kč