Na začátku se kniha vymezí proti esoterickému pojetí zdraví a léčení:
„Mnoho populárních léčebných koncepcí podsouvá nemocným nejen to, že mají sami vinu na svém trápení, ale i to, že mají ve svých rukou svoje uzdravení. Tomu se chci ve své knize vyhnout. Existuje mnoho cest k tělesnému štěstí a některém čtenářům možná pomůže, když pochopí, jak organismus reaguje na radost a utrpení. Proto ale ještě zdalea neexistuje patent na vydařený a zdravý život. Vnitřní vyrovnanost a optimismus nám sice může pomoci cítit se líp, ale není možné tímto způsobem automaticky zvítězit nad nemocí. Existuje osud a tragika a někdy prostě tělesné neštěstí, za které nikdo nemůže.
(...) Nemocní nepotřebují, aby jim někdo připisoval vinu. Podle této logiky by nemoc byla výsledkem nedostatečných investic do vlastního zdraví, nedostatku pozitivních myšlenek, nedostatečného ‚vypořádání‘ s utrpením a nedostatku úsilí. To není pravda. Některé zvyky sice zvyšují pravděpodobnost vzniku určitých onemocnění, u většiny nemocí jde ale o rány osudu.“ (Str. 21)
To předznamenává celé její pojetí, důsledně se totiž drží ověřených fakt, podložených vědeckými studiemi. O to úžasnější je výsledek – opravdu zřetelně prokazuje, jak důležitá psychika je a že, jak zní podtitul, dobré pocity uzdravují.
Rozdělení do kapitol pokrývá jednotlivé oblasti, v nichž se myšlenky projevují nejvíce. Jako první probere autor celkové působení negativních pocitů a to, jak špatná prognóza zhoršuje průběh onemocnění. Že nedorozumění může být fatální a že slova dokáží zabíjet.
„Negativní pocity mohou tělu škodit tak silně, že mohou být smrtící. Lidé, kteří si mysleli, že musí zemřít, zemřeli – přestože jejich diagnóza byla mylná.“ (str. 41)
Vzápětí se podívá na opačnou emoci, na lásku a láskyplné pocity. Pocit, že jsme milovaní, léčí; mazlení a líbání má také pozitivní efekt a u dětí to, v jaké atmosféře vyrůstaly, určuje celý jejich budoucí život.
„Zneužívání, emocionální zanedbávání, mimořádná přísnost a časté hádky v rodině, které dítě zažívá v raném dětství, mohou mít v pozdějším věku za následek vyšší výskyt depresí, fobií a dalších psychických poruch – častější je ale i diabetes, kornatění věnčitých tepen, nadváha a vysoký krevní tlak.“ (str. 118)
Pomáhají i další myšlenky. Optimismus, povzbuzení, důvěryhodnost lékaře, také placebo… U akupunktury je důležitější samotné píchnutí, než konkrétní místo.
„Placeba působí v mozku podobně jako morfin a další prostředky proti bolesti. Mohou ale vyvolat i účinky hormonů štěstí.“ (Str. 101)
Další kapitola je věnovaná bolesti. Čím větší bolest očekáváme, tím silněji ji cítíme. A prožitá bolest působí obdobně:
„Dřívější bolest zanechává stopy. Nervové dráhy, které vedou impulzy bolesti, jsou citlivější, bolest si ‚prorazí cestu‘.“ (str. 128)
A tak dále – srdce (když si něco „berete k srdci“ se k tomu srdci opravdu přimkne), kosti (jak souvisejí bolesti v zádech s pocity), kůže jako zrcadlo duše, nemoci z práce, nespokojenosti, z odloučení, ze vztahů, krize středního věku...
„Pesimisté mají větší sklon ke kornatění tepen a vyšší hladinu látek vyvolávajících záněty a další onemocnění.“ (Str. 100)
Každá kapitola končí přehledem, shrnutím fakt, určených k zapamatování. Až se k ní budete vracet, bude stačit pročíst si několik stránek a vše důležité si tak připomente.
„Psychická zátěž a stres mohou vést ke vzniku drobných zánětů. U osob s depresemi se mění nejen nálada, ale i srážlivost krve. Jejich krevní destičky se snáze shlukují a cévám hrozí ucpání. Podporuje to vznik sraženin a shluků a tím i riziko infarktu.“ (Str. 139)
A jsem si jistý, že se vracet budete. Tento úvod do psychosomatiky je vhodný i pro největší skeptiky.
nakladatelství Eminent, Praha 2010, ISBN 978-80-7281-293-6, cena 269 Kč
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.