A hodně mě zaujala charakteristika vývojových období v kapitole 25. Špatný začátek a dobrý konec. Na jednotlivých desetiletích věku člověka popisuje Petr Novotný stupeň porozumění světu i sobě samému, úkoly které člověk řeší a co objevuje. Příklad z šestého období – 70leté až 80leté a ještě starší Já:

Někteří si uvědomují, že jistým způsobem sice zmoudřeli ale že se takzvaně moudrými nestali zásluhou studia, odplynulých let, dosaženými metami či uznáním bližních, ale spíše v důsledku svých počátečních neblahých životních vstupů a událostních nepřízní, které překonávali s dopomocí důsledné sociální služby a v potu tváře po celá desetiletí. (… )

Velmi staří si někdy přisuzují obdobnou cenu, jakou přičítají všemu živému i neživému včetně stromů, kamenů, mravenců, pavouků, psů, koček, ptáků, čímž prohlubují málem až k neunesení svou empatii a soucit. Pak ovšem bývají přinuceni k plačtivému dojetí občas i několikrát denně. Jednomu staříkovi dokonce připadalo, že když se dívá na borovici, kterou zasadil před padesáti lety, tak ho tato borovice zvědavě pozoruje.

Uvědomují si, že dokážou být ještě dost výkonní a užiteční, i když musí podstatně déle odpočívat a tlumit svoje drobné i větší bolístky, a že jejich sociálnost vypne až smrt, které se rozhodně nebojí. (Str. 126)

Kniha je závažná a přitom čtivá, a pokud si to dovolíte, může vám změnit život.

Odkazy: