Estrogenu se také říká červený hormon, zvyšuje metabolickou aktivitu, zrychluje utilizaci tuků. Zlepšuje se kvalita pleti – je hladká a prokrvená (nachové tváře). Je to buněčný proliferátor, stimuluje růst děložní sliznice. Také psychicky je žena v tomto období rychlá, svěží, hovorná a společenská, její sebevědomí je nejvyšší, zvládá flirt a koketerii. Žena má tedy z hlediska biologie v rámci jednoho menstruačního cyklu asi dva týdny na to, aby svedla muže a došlo k oplodňující souloži v době ovulace. (Str. 43)

Oxytocin.

Zdá se, že neplodnost z nedostatku oxytocinu nevzniká náhle, ale pěstuje se dvě až tři generace. Mateřský koloběh se zdrsní u první ženy, dcera ještě zvládne porodit, ale její rukopis mateřství je odpojený a není schopna zajistit empatický rozvoj dítěte, a vnučka je již neplodná. V širším slova smyslu můžeme říci, že prvotní pokles oxytocinu po masové separaci dětí a matek v šedesátých letech dal vzniknout všeobecné emoci smutku – depresivní společnosti osmdesátých a devadesátých let. Tu v další generaci vystřídala společnost odpojená, s širokou škálou poruch autistického spektra. (Str. 42)

Ale také vše, co jejich hladinu ovlivňuje. Včetně psychiky.

Smysl jakékoliv neinvazivní terapie je stejný – zklidnit psychiku a snížit aktivitu stresových hormonů v nadledvinkách, zcitlivět empatii, aby se do hry dostal oxytocin, prohloubit dech a uvolnit bránici, zlepšit okysličení, vyladit játra a metabolismus, zvýšit produkci progesteronu, narovnat vegetativní nervový systém – vyrovnat sympatikus a parasympatikus. Dostat ženu z elektroaktivity mozku typu beta do hladiny alfa. Výzkum prokázal, že v hladině alfa dochází k regeneraci všech životních funkcí organismu. Nízká alfa a superalfa je hluboký relaxovaný stav těla i mysli při plné bdělosti vědomí. Dochází ke zpomalení mozkových vln a také k synchronizaci mozkových hemisfér. To má zklidňující vliv na psychiku i fyzické tělo, je to stav betaendorfinů a ladění kaskády pohlavních hormonů.Toto je klíč k plodnosti. Ruku v ruce s tím jde pacifikace cytokinů a vyladění imunitního systému. (Str. 213)

Životní cykly a mariánská ikonografie (Jaro – nevinnost – Panna Maria Immaculata, Léto – plodnost – Madona, Podzim – mateřská oběť –Mater Dolorosa, Zima – zakončení – Panna Maria Assumpta)

Psychosomatický profil plodné a neplodné ženy

Mnoho žen si klade otázku – proč zrovna já? Jím zdravě, cvičím, nekouřím. U mě by miminko mělo všechno. Jak to, že otěhotní holka, která ani nemá kde bydlet a je na pracáku? Jak je možné, že žena žijící ve squatu, v otřesných hygienických podmínkách, stravující se ze zbytků z popelnice, bez obtíží otěhotní a kultivovaná žena s dobrým zázemím nikoliv? Téma schopnosti otěhotnět a porodit dítě je obzvlášť specifické v tom, že naše společenská kritéria jsou hodně odlišná od biologických kritérií. Pohledem evoluční biologie se nám mohou jevit kritéria, podle kterých pouští přírodní výběr geny do dalšího kola, jako zcela nelogická. Zdá se, že příroda má úplně jiný názor na vhodný psychosomatický profil, než je běžně zažité v naší kultuře. Obecně považujeme za způsobilou k otěhotnění spíše ženu, která má kde bydlet a dokáže se o dítě postarat, ale přírodní výběr nadržuje ženám s nějakou základní mírou fyzického zdraví a uvolnění, bez ohledu na to, že to jsou třeba nezralé osobnosti bez peněz a zázemí a dítěte se třeba po porodu zřeknou, nebo ho odloží do babyboxu, či dokonce zabijí. Příroda jako by přála ženám bez kontroly a trestá úzkostné prožívání, manipulativní chování a velkou potřebu kontroly. Hodně poučné je podívat se na celé spektrum – protikladem spořádaných, většinou vysokoškolsky vzdělaných žen navštěvujících centra asistované reprodukce jsou ženy sociálně propadlé nebo ženy s mentálním postižením. Díky svému postižení jsou osvobozeny od všech zatěžujících ambicí a rivalit. Jejich plodnost je většinou zachována a my asistujeme u jejich zneplodnění. (Str. 78)

Důvody neplodnosti (Rodí se neplodná žena, Předškolní věk, Škola jako důvod neplodnosti, Nepovedená puberta, Fokus na tělo, Vliv hormonální antikoncepce na plodnost, Reprodukční prokrastinace, Návyk kontrolovat ženské tělo – je totiž poruchové, Zdravotní stav ženy, Užívání léků před a při koncepci, Zpětná vazba od žen matek, Dlouhé komplikované námluvy, Vliv tržních priorit, Práce, Interiérové ženy, Vliv světelného smogu v noci, Vliv radiačního záření a elektromagnetického smogu, Psychogenní neplodnost, Závislosti, Vliv místa, Vliv hormonálních disruptorů, Plodnost a kvalita vzduchu, Syndrom polycystických vaječníků, Plodnost a délka vztahu, Neplodný muž, Neplodnost po sexuálním či reprodukčním traumatu)

Touha po domově bývá obvykle mnohem silnější než touha po dítěti, a tak dítě musí počkat, až se to celé zrealizuje. Ženy otlučené životem už dávno ztratily pel mládí a také zdravou naivitu a důvěřivost. Jsou daleko více ostražité. Špatné zkušenosti se kumulují a vzniká krunýř nedůvěry. Síto výběru se mění. Většinou se mnohem více akcentuje důraz na spolehlivost, a to i za cenu menšího osobního šarmu, hlavně ať další vztah skončí happyendem. Pokud žena zvolí bezpečného a důvěryhodného partnera, zřejmě s ním vytvoří symbiotický typ páru a tím zvýší pravděpodobnost problémů s početím. Plodnost je totiž vyšší u polarizovaných párů – opaků. Rodičovství tím nabývá čím dál méně konkrétních obrysů. (Str. 120)

Psychogenní neplodnost jako příčina byla před lety odmítnuta odbornou společností, aby se zase postupně vrátila – u mnoha párů se totiž žádný anatomický nebo hormonální problém nenajde, problém je v hlavě.

Na otázku, co dělá, když má volno, začne vyjmenovávat seznam aktivit, úplně tam chybí něco ve smyslu: „Nedělám nic, jen tak jsem.“ Typická neplodná žena se ze všech sil snaží mít svůj život pod kontrolou, má diář a plánuje hodně dopředu, předvídá možné komplikace a připravuje se na ně, je velmi zodpovědná, platí si pojištění, neriskuje a nesnáší nejistotu. Reprodukční pud ochotně ustupuje pudu sebezáchovnému, je-li psychika vyladěna do modu ostražitosti, zejména pokud je tento stav permanentní. Souvisí to i s vyšším věkem, ženy mladší jsou podle přísloví „tele se ani vlka nebojí“ méně zatížené zodpovědností, vše si představují jednodušeji, jsou přirozeně více uvolněné, dokážou se uvolnit smíchem, nemají zablokovanou spontaneitu. (Str. 128)

Spontánní potrat (Princip selekce, Důvody potratu, Problematika lékařské intervence během potratu a po něm, Rehabilitace po abortu)

Historie z pohledu plodnosti (Rituály plodnosti, Kult plodnosti v prehistorii, Starověký Egypt, Antické kulty plodnosti, Judea, Indie, Čína, Předkolumbovská Amerika, Keltské kulty, Starogermánské a staroslovanské kulty, Kult plodnosti v křesťanském věku, Středověk – věk netolerance k neplodnosti, Renesance – věk kojných a první známé epidemie neplodnosti, 17. století a věk barokní morálky, 18. století – věk souboje tuhé religiozity a libertinství, 19. století – plodnost pod státní správou, 20. století a doba mateřského temna).

Tohle byla také velmi zajímavá a čtivá kapitola, historie pohledem plodnosti vybírá a zdůrazňuje jiné okolnosti než jsme v dějepise zvyklí. Třeba ohromující dopad syfilis či příbuzenských sňatků na vládnoucí vrstvy. Nebo přehled genetických pramatek podle mitochondriální DNA:

Podle genetika Bryona Sykese se zhruba v době před 20–40 tisíci lety (období vzniku Věstonické Venuše) oddělilo sedm genetických pramatek, pocházíme tedy ze sedmi evropských maternálních klonů mitochondriální DNA. Více jak třetina lidí je z pramatky „Heleny“ – haploskupiny H (v ČR 42 % populace). Potomci úspěšné a plodné Heleny se lépe zotavují po otravách krve, během infekcí mívají vysokou horečku, čímž se snadněji zbavují patogenů.) Početně menší jsou klany orientální pramatky Jasmíny (haplo skupina J neolitických zemědělců z údolí Eufratu, v ČR 11 %), křehké Uršuly (haploskupina U5,v ČR 15 %), pomalé Tary (haploskupina T, časté geny v Rusku a u evropské šlechty, 10 – 12 % v ČR ), dominantní Kateřiny (haploskupina K, v ČR 5 %), Xenie (haploskupina X) v ČR 1-2 % a Veldy (haploskupina V). Velda byla nejmladší, oddělila se před 19–26 tisíci lety, její potomci tvoří na území ČR asi 8 %. Více než polovina mateřských linií v ČR tedy pochází z jihozápadní a jižní Evropy, dále je zde velká skupina linií původem z Blízkého východu a malá část, která má své kořeny v Asii. Osídlení tedy přišlo z jihu. Genetický pohled na „Evropu žen“ je překvapivý v jedné věci. Zatímco mužské populace se v jednotlivých zemích svým původem výrazněji liší, maternální klany se rozprostřely po Evropě víceméně podobně a jejich rozšíření je mnohem méně závislé na jazyce a etniku. Jakoby pohyblivou identitu kmene/národa nesli jenom migrující mužští dobyvatelé, zatímco ženy se více podobaly rostlinám v jejich stabilitě a zakořeněnosti, jako by podepřely lidský rod zdola. Prosadily se prostě všude. (Str. 163)

Diagnostika neplodnosti (Proč nemohu otěhotnět?, Diagnostika prvního dojmu – určení fenotypu, Diagnostika podle barevného testu)

Diagnostika je samozřejmě komplexní, dělá se spousta vyšetření, ale u psychosomatiky je důležitý celý život a leccos se dá odpozorovat:

Starší gynekologové, kteří tuto pozorovací schopnost měli a nespoléhali jen na výsledky vyšetření, používali termín „facies infertilita“ (tvář neplodné). Ne vždy lze neplodnost vyčíst jen z tváře. Ve tváři čteme podle tvaru rtů (úzké rty a malá ústa jsou riziko, naopak plné rty svědčí o sexuální vzrušivosti). Rty vznikají ve stejné fázi vývoje embrya jako poševní vchod a také ze stejného genového základu. Barva kůže prozrazuje, zda je žena dost venku na čerstvém vzduchu, nebo je to „žena pod zářivkou“. Za pozornost stojí oblast krku, zda nemá viditelnou strumu, diskrétní prosáknutí podkoží a povolení submentální krajiny (podbradek) svědčí o povoleném pánevním dnu. Důležité jsou vlasy – sexuální symbol a znak ženství. Pevně svázané vlasy vypovídají o dominanci až přísnosti na sebe i na druhé. Krátký účes může být chlapecký (infantilní) nebo vojenský (military). Oholená hlava evokuje vyvázání se z konvence až za hranici sociálnosti (ultras) a tím, že v sobě má stín podezření z nemoci (stav po chemoterapii) či trestu, působí rozpaky druhých. (Str. 208)

Terapie (Problematika současné gynekologické nabídky léčby neplodnosti, Svatá pouť do centra asistované reprodukce, Psychosomatická terapie, Terapie jídlem, Fytoterapie a aromaterapie, Svatá pouť, Sympatetická magie a rituály, Rituál plodnosti, Šamanské léčení, Arteterapie – metoda vizualizace, Fyzioterapie, Ájurvéda a inspirace Indií, Tradiční čínská medicína, Pohyb a pobyt venku, Umění být v první realitě, Terapie ženským sdílením, Co dělat s horším spermiogramem, Etikoterapie)

Svatá pouť není až tak naivní přístup, jak by se mohlo na první pohled zdát. Vytržení z rutiny domácího prostředí může být samo o sobě blahodárné. Pohyb a rozhýbání kyčlí je také žádoucí, dojde ke zlepšení cirkulace v malé pánvi, lymfodrenáži a okysličení. Ztišení a modlitba zvýší produkci progesteronu a oxytocinu. Pouť má katarzní potenciál. Člověk se dostane sám k sobě a často až na dřeň.

Svatá pouť nemusela nutně být cesta do kláštera či kostela. Mohla to být i modlitba u studánky, u stromu. Pouť na vysokou horu nebo pouť na „moje teritorium“, do místa, kde je moje pravé „doma“. Smyslem cesty je určitá katarze. (Str. 227)

Naděje (Hranice zázraku; Ťukání na nebeskou bránu a hranice poznání, že se nikdy neotevře; Frustrace z neplodnosti a Syndrom prázdné kolébky; Fantomové těhotenství; Bezdětnost)

Dříve tímto přístupem – manipulativním tlačením –, tedy zodpovědně, snaživě a svědomitě, řešily svoje problémy a fungovalo to. Dodělaly vysokou školu, vylepšily si postavu, upravily vlasy, vybělily zuby, zpevnily lámavé nehty, zrekonstruovaly bydlení, uspěly na pohovorech a získaly bonusy v práci, přebraly nějaké chudince chlapa. Jak to, že stejný přístup nyní selhává? Prosazování vůle a disciplíny není pro reprodukci to pravé. Většina žen při neúspěchu zařadí nejvyšší rychlost snažení…a dostane se na tenký led obsedantně kompulzivní poruchy. Snaha o těhotenství se stává posedlostí. Potřeba mít naději (bojovat) nebo nepokora přijmout skutečnost (vzdát to)? Kdy je konec zápasu? Pět let? Deset let snažení? Věk? Jaký věk? Čtyřicet? Proč zrovna čtyřicet? Proč ne padesát? Utrácet peníze za další pokusy? Velmi snadno se tyto ženy ocitnou v pomyslném božském kasinu, kde se vyhrávají děti, a změní se na gamblera, který už nemá co vsadit, ale nemůže přestat hrát. (Str. 255)

Obsah je pořádná dávka exaktních faktů s příměsí tvrzení nebo postřehů, které jsou v nejlepším případě nepodložitelné. Třeba obrazné analogie procesů na mikroúrovni s mytologií („Archetyp estrogenu – Marilyn Monroe“).

Nebo k vajíčku nedorazí vůbec žádné schopné spermie a vstřícné skromné vajíčko, které by rádo vpustilo i pomalou spermii, zůstane opět „zklamané a smutné“. Nebo naopak je to náročné vajíčko (pyšná princezna), vstupní pohovor je velmi těžký (tři hádanky) a nikdo neuspěje (žena muže nemiluje, podvědomě ho odmítá). Vajíčko je uvězněno ve vaječníku (zakletá princezna s PCO) a spermie ji marně hledají a nedokážou vysvobodit. Další varianta – vajíčko by sice chtělo, ale nejde to, žádné spermii se to nepovede. Napadlo vás to někdy, že klasické schéma pohádky je návod na reprodukci? (Str. 57)

Tvrdá fakta o fungování oplodnění:

Vajíčko je v této chvíli obaleno kumulárními buňkami vejconosného hrbolku (cumulus oophorus). Právě kumulární buňky jsou zdrojem signálů do okolí. Vylučují látku gynogamon (jakýsi mikroferomon), kterým lákají spermie a urychlují jejich pohyb k vajíčku. V místě vejcovodu, kde se vajíčko s kumulárními buňkami nachází, je vyšší teplota a spermie mají pozitivní termotaxi – tedy jdou za teplem. Finální dohledání vajíčka se děje na základě chemotaxe, kde spermie putuje směrem za vyššími koncentracemi progesteronu vylučovaného kumulárními buňkami. (Str. 54)

doprovázená poznámkou

Úspěšná spermie by měla být krásná, chytrá a odvážná, vajíčko tak chytré být nemusí. (Str. 54)

Ale ten mix není na škodu, většinou je to nadsázka a odvážné hledání souvislostí, zachycení atmosféry. Duše se neřídí úplně striktně fakty; pocity, obrazy nebo třeba synchronicity jsou pro ni také důležité. Výsledek je velmi silný, svým způsobem osobní – autorka je v něm kompletně vepsaná, se svými postoji i preferencemi. A pochopitelně zkušenostmi s léčbou neplodnosti, takže dobře ví, co všechno má na plodnost vliv.

Dlouho bychom se mohli dohadovat, co je příčina a co důsledek v tomto vztahu, neplodnost – zdraví páteře – partnerský vztah. Že však platí zpětná vazba mezi centrální nervovou soustavou (partnerským vztahem), neplodností (zdravím pohlavních orgánů v pánvi) a celkovým zdravím, včetně neurologického zdraví páteře, je neoddiskutovatelné. A to je to, z čeho vychází a čím se zabývá psychosomatika neplodnosti párů. (Str. 239)

Mně se to líbí.

Odkazy: