Pokračují

• Praktická doporučení a péče o vagínu. Tedy prevence, zdravotní prohlídky, potraviny a vaginální zdraví (ne, pH žádná potravina neovlivní), fakta o spodním prádle, lubrikanty, Kegelovy cviky.
• Péče o pokožku a intimní hygiena – tedy jaká hygienická péče je vhodná pro vulvu a jaká pro vagínu (a také co všechno vhodné není); jaké jsou důsledky odstraňování a zastřihování chloupků; hydratace, přípravky do koupele atd.
• Menstruační potřeby a mýty, které je obklopují – informace o syndromu toxického šoku, zda tampony a vložky obsahují toxiny a jaká by měla být menstruační hygiena
• Menopauza – co to je, léčba MGS
• Léky a zákroky – konopí, antikoncepce, antibiotika a probiotika, kosmetické zákroky, injekce a „rejuvenace“ (omlazení)
• Sexuálně přenosné infekce – nejprve obecné informace a prevence a pak už jednotlivě: lidský papilomavirus (HPV), herpes (HSV), kapavka a chlamydie, trichomoniáza, vši muňky.
• Gynekologické potíže – kvasinky, bakteriální vaginóza, vulvodynie, spasmus svalů pánevního dna a vaginismus, kožní onemocnění, infekce močových cest a syndrom bolesti močového měchýře, sestup pánevních orgánů (prolaps).
• Potíže ovšem můžou být nejrůznějšího druhu, tato kapitola se věnuje komunikaci s lékařem a analyzuje příznaky, se kterými ženy přicházejí – bolest při sexu, vaginitida, svědění vulvy, bolest vulvy, zápach, krvácení po sexu.

Poslední kapitola se jmenuje příznačně A to nejdůležitější na závěr. Autorka popíše, co za prostředky používá ona, provádí audit lékárničky a koupelny (co by tam být mělo a co rozhodně ne), poradí jak hledat a ověřovat informace na internetu a shrne (a rozcupuje) všemožné babské rady.

Jak vidno, opravdu bible.

Skvělý je civilní a pragmatický přístup, ke všemu prozkoumává dostupné studie a jejich kvalitu nebo sama experimentuje a nesmysly nekompromisně vyvrací. Kromě zajímavého tématu je to i učebnice zdravého rozumu. Popírá i babské rady, které jsou sice nefunkční, ale mohlo by se zdát, že jsou neškodné. Jenže:

Těmto opatřením, jako je například nošení bavlněného prádla nebo močení po sexu, říkám zátěže způsobené domněnkou, že „uškodit to nemůže“. Ve skutečnosti však může. Kdykoli ženu přinutíme zbytečně dělat psí kusy, aby se údajně zlepšil její zdravotní stav, přidáváme jí další zátěž, finanční a emocionální nebo psychickou, a také přispíváme k podráždění způsobenému vypětím z provádění mnoha opatření, která navzdory obrovskému vynaloženému úsilí nikam nevedou. (Str. 322)

Zkrátka velmi doporučeníhodná kniha, a to i pro zvědavé jedince, kteří vagínu ani vulvu nemají (a musí si je půjčovat). Mimochodem, pokud jste viděli nějaký vzdělávací přírodovědný pořad se squirtingem, tak:

Mohou ženy ejakulovat neboli „squirtovat“?

Odpověď zní: ano, ale ne tak, jak to můžeme vidět na internetu.

Pokud jste se někdy dívali na online videa s ejakulujícími ženami, možná jste nabyli mylného dojmu, že některé ženy mají tajnou vaginální žlázu, která při správném dotyku vyloučí proud tekutiny. Většina takových videí je označena popiskem „squirting“.

Při ejakulaci musí tekutina vyjít buď z vagíny, močové trubice, nebo ze speciální žlázy. Pro srovnání, prostata u mužů vyloučí při ejakulaci přibližně pět mililitrů tekutiny. Ve vulvě ani vagíně se přitom žádná obdobně velká žláza nenachází. Představa, že by ženy mohly ejakulovat proud tekutiny o objemu větším než pět mililitrů, je i bez jakýchkoli rešerší a výzkumů dost pochybná.

Ale nebyla bych to já, abych si takovou rešerši neudělala. (Str. 41)

Odkazy: