Eugene Monick: Falos - Posvátný obraz mužství (Wuwejův zápisník)

obálka Falos – Posvátný obraz mužství Očekával jsem doplnění oblasti mužské spirituality, neboť ženy již mají rozhovory s vaginou, cyklickou ženu, stín v mateřství a spoustu dalších pomůcek, jak se vyrovnat s podstatou, ale co my muži? Máme něco knih o archetypech, Deidu, Bílého, ale pořád chybí pořádný záběr do hlubin podvědomí... Zpočátku to vypadalo slibně, když autor začal mluvit o základní síle pronikání:

„Psát o archetypickém mužství znamená soustředit se na falos, ztopořený penis, symbol a měřítko mužství. Všechny obrazy, jimiž je mužství definováno, vycházejí z falu jako z referenčního bodu. Pevnost, odhodlání, účinnost, schopnost pronikat , přímost, tvrdost, síla – všechny tyto vlastnosti získávají svoji účinnost od falu. Erekce ukazuje na mocnou vnitřní realitu, která se v muži projevuje, ale kterou nemá tak zcela pod kontrolou. Tato vnitřní skutečnost se může lišit od toho, co si muž vědomě v dané chvíli přeje. Falos pro něj představuje subjektivní autoritu – pro ty, kdo s ním přicházejí do styku, pak autoritu objektivní. Právě to činí falos archetypickým. Žádný muž se nemusí ‚učit falu‘. Falos se uvede sám, tak jako bůh. Muž používá falos; pokud to nedokáže, tak není mužem. Muži musí znát zdroj své autority a svůj posvátný symbol respektovat.“ (Str. 10)

Bohužel věc se rychle zkomplikovala, kniha řeší základní principy, z nichž se archetypy rodí, jakousi metafyzickou prapříčinu. A k těm já jsem skeptický. Jsou to takové hrátky se zjednodušováním až na kostru a pak až za kostru, až je z toho… nic.

„Archetypické obrazy představují způsob, jímž funguje psýché. Obecně řečeno lze proces vnímání archetypických obrazů popsat následovně: na nejnižší úrovni je psychoidní nevědomí, primitivní a nerozlišená energie, z níž se ‚jiskra‘ vyvine ve vzorec. Vzorec se lidským bytostem nabízí jako obraz: ve starých příbězích, jež byly předávány po generace, vlastně po eóny; ve snech a v denním opakování typických lidských zkušeností. Po narození se vzorce rozvinnou v obrazy jako ‚matka‘, ‚otec‘, ‚hlad‘ atd. Kdyby takové vzorce v lidském životě neexistovaly, musely by být dějiny lidského rodu při narození každého jedince znovu vytvořeny. Z tohoto důvodu Jung navrhl tezi, že archetyp jej příbuzný instinktu. Každé nemluvně přichází na svět s malým, leč základním souborem instinktů, jimž se nemuselo učit. Tyto instinkty jsou ‚dané‘, a stejně jsou dané i základní psychické vzorce.“ (Str. 93)

Ještě kdyby to zůstalo u jedné síly, ale najednou se objevuje solární falos a falos chthonický:

„Jungova juxtapozice oplodňovatele a filosofického stromu ukazuje, jak má – ve vztahu k falu – sexuální obraznost blízko k intelektuální. Chthonický falos proniká falem solárním. Chthonický falos vytváří vědění jako ovoce svého semene-ducha. Je to dobrý příklad, kdy Jung vyšel z Freudových teorií sexuality, aby prozkoumal proces, jehož obraznost je sice i nadále pudová, ale implikace jsou mnohem širší.“ (Str. 103)

A každý z nich má ještě světlou a stinnou stránku:

„Chthonický falos je prostředkem, kterým muž v sexualitě překonává omezení svého já a dosahuje extatického sjednocení s archetypickým světem. Je to numinózní zdroj jeho existence jakožto muže. Je to tichý bůh uvnitř, který pobízí k tvůrčí činnosti, stojí za jeho topořivou silou a usnadňuje explozi oplodňujícího semene. Chthonický falos je skrytým zdrojem mužské síly, která je temná, neboť je skrytá. Je schopná kaatastrofální zuřivosti, ale současně i něžné lásky a vášnivého zájmu. Je založená na instinktivní přirozenosti a potřebě. Co se muži v temnotách stane, vypovídá o jeho styku s božstvem, ať už je toto božstvo světlé či stinné či je směsicí obojího. Temnota je chthonická. Temnota sama ovšem není zlá. Je domovem božské jiskry.“ (Str. 114)

Jsem si vědom, že jsem v nevědomosti sáhl po knize odborné, psychoanalytické, jungiánské, a že bez rozsáhlých vědomostí o zkoumání duše Jungem i jeho následovníky mě ani oslovit nemohla. Berte prosím tedy zmíněné poznámky jen jako dojmy nepoučeného.

I přestože kniha obsahuje spoustu užitečných postřehů,

„Aby v jungiánském smyslu dosáhl zralosti, musí se muž nejprve propracovat vlastním stínem, negativními či zlými aspekty chthonického a solárního falu. Pak je na řadě vnitřní ženství – vztahová funkce – se svými požadavky. Za těmito dvěma obrovskými psychologickými úkoly se skrývá potenciál moudrosti, vědění a úrovně, která příchází jen s věkem a dlouhou sebereflexí.“ (Str. 128)

jako celek je pro mě momentálně málo srozumitelná.

nakladatelství Tomáše Janečka, Brno 2004, ISBN 80-85880-30-X, cena 200 Kč

Eugene Monick: Falos - Posvátný obraz mužství

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv