Je to podobenství pro návrat k prapůvodnímu principu; síle, která je přirozeně tvůrčí. Proto také kniha nese podtitul Proces psychologické proměny.

Na definici tvůrčí ženy se podílí mnoho proměnných. Některé ženy jsou tvůrčí při utváření domova, což znamená, že připravují svým dětem a manželovi láskyplné a přirozené prostředí – jinými slovy místo, odkud odcházejí a kam se vracejí zpátky. Jiné budou tvůrčí v rámci svých extrovertních povolání. Některé úspěšně zvládají oboje. Zde mám však na mysli takovou tvůrčí ženu, kterou něco zevnitř nutí udržovat vztah se svou vlastní tvůrčí imaginací. (Str. 43)

Nabízí se přemýšlení o maskách či personách, jestli tu není řeč o „odmaskování“ – ale ne. Masky potřebujeme:

Je však důležité zdůraznit, že všichni potřebujeme několik person, to znamená tu správnou masku pro tu správnou příležitost. (… )

Vtip spočívá v tom, že si musíme být dostatečně vědomi toho, kdy ztělesňujeme personu a z jakého důvodu tak činíme. Jinak se snadno identifikujeme s určitou personou, která nás donutí potlačit své skutečné pocity a zabrání nám se podle nich ve vhodnou dobu a na tom správném místě chovat. Persona je nezbytná, neboť lidé na různých úrovních vědomí reagují na určitou situaci rozdílnými způsoby. Naivně či záměrně se bez dobrého důvodu vystavovat psychickému zranění je pošetilé. (Str. 28)

Nesmí nám ale přirůst. Když se stanou základem a podstatou, mohou při otřesení jistot vést k nečekaným erupcím:

Jestliže si žena, jejíž život byl postaven na určitých personách, případně ovládaný animem, a která prochází krizí středního věku, přizná, že dosud nepřevzala zodpovědnost za svůj talent, tak se možná najednou bude vehementně domáhat svého opuštěného dítěte a s rozhodností vyděděnce, který se chystá znovu vstoupit do svého království, se pokusí otočit o 180 stupňů. Pak se může stát, že příliv archetypického materiálu zahltí její nevyzrálé tělo, psychická proměna může být – v případě, že já nespolupracuje s energiemi těla – příliš náhlá na to, aby tělo mohlo správným způsobem reagovat vlastní proměnou a mohou se objevit závažné tělesné příznaky. (Str. 58)

Ale ani zvládnutá cesta není nijak jednoduchá:

Ženě, která je v kontaktu se svou vnitřní pannou, se podařilo překročit hranici ženy-animy, která jedná na základě mužské psychologie. Zjistí, že říká věci, které nikdy předtím neříkala, a že formuluje otázky, které nikdy předtím nepoložila. Pokouší se vyjadřovat na základě své ženské skutečnosti, přičemž si je zároveň vědoma mužského stanoviska. Často bývá chycena mezi dvěma vzájemně rozpornými názory, přičemž na jedné straně stojí ten spravedlivý, racionální, na cíl zaměřený názor a na straně druhé to, co je iracionální, cyklické a touží po vztahu. Jejím úkolem není vybrat si jeden z nich, nýbrž vydržet napětí mezi nimi. (Str. 62)

Pokud v tom hrají roli závislosti, je to celé ještě obtížnější (a přemáhat něco z oněch obranných mechanizmů silou je hraní s ohněm).

Když se člověku se závislostí podaří strhnout závoje, kterými byl zahalen, bude možná schopen vnímat svoje nutkavé rituální chování jako ochranu před neúnosnou bolestí. Když budeme tyto závoje strhávat násilím tak, že například člověka s anorexií přinutíme jíst, obézního člověka donutíme, aby se postavil na váhu, nebo člověka s bulimií přinutíme, aby neprováděl své rituály, pak uvolníme v nevědomí dotyčného kompenzační síly, které by já už nemuselo udržet pod kontrolou. Snaha uplatnit tvrdou disciplínu vůči já, které bylo po celý svůj život znásilňováno, pouze posílí psychologii oběti a spolu s ní i kompenzační psychologii rebela a lháře. Dieta jen posílí již pevně zakořeněné nutkavé vzorce a uvolní silnější kompenzační instinktivní potřeby, a tím vytvoří konflikt, který bude trhat duši na kusy a který může vést k psychickému zhroucení či k sebevraždě. Dokud žena potají nenávidí své ženství, bojí se vlastní sexuality, bičuje své tělo nadávkami, kletbami, hladověním anebo jídlem, které jí škodí, nemůže se bez ohledu na to, jak je tlustá či hubená, začít uzdravovat. (Str. 135)

A tak dále; komplexní popis dynamiky, vývoj já, dívka která se zmítá mezi rodiči, resp. mezi jejich stíny, důvěra a strach, odmítání, až konečně k nalezení rovnováhy (a panny ve svém nitru), stažení projekcí…

Stažení projekcí je bezpochyby tím nejbolestnějším úkolem. Bojíme se uvědomit si, že jsme v podstatě sami. Tam, kde se objevuje strach, tam se nachází náš úkol. Projekce je přirozený proces, s jehož pomocí můžeme, jsme-li pozorní, poznávat náš vlastní vnitřní svět. Tím, že stáhneme naše projekce, zmocníme se toho, co Jung nazývá „našimi poklady“. (Str. 191)

Není to jednoduchá cesta, a ani čtení to není jednoduché. Dostanete takovou nálož materiálu, že zpracovat ji pořádně nějakou dobu potrvá a jedno přečtení rozhodně stačit nebude.

Odkazy: