Hlavní metafora mužské a ženské spirituality (podle autorky a s židovským základem, ale platná je univerzálně) – skvěle pasuje i na tuto knihu. Stejně jako ženská spiritualita i kniha a její příběhy se pohybují v kruzích, splétají souvislosti, intuitivně doplňují další informace a rozvíjejí cítění. Ano, cítění, nikoliv myšlení, protože to už bychom šplhali po žebříku k nějakému cíli v budoucnosti. Sářin kruh je tady a teď.
Asi nejlepším znamením toho, zda kráčíme Sářiným kruhem, je klid mysli. V mužském modelu s žebříkem jsou nebesa příslibem věcí příštích stejně jako blízký vztah k Bohu. V kruhovém modelu je nebe právě teď a Bůh tady již také je a vždycky byl. Nacházíme ho ve světle své intuice, v růstu autentického chápání svého já, v tom, že vidíme Boha v ostatních i ve světě přírody, a tím, že děláme věci, jež jsou pro nás přirozené, čímž umožníme druhým projevit jejich nejlepší potenciál tím, že zrcadlíme dobro v jejich nitru. Činíme-li tak, v našich myslích panuje klid, což je naše nezadatelné právo. (Str. 264)
Bůh je mnohem nosnější pojem, je nepopsatelný
Téměř každé dítě, které chodí na hodiny náboženství, se učí, že Bůh je osobou mužského pohlaví. Nedozví se už ale, že je tajemnou silou stvoření, řízení, vědomí, lásky, intuice, uzdravení a transformace. Opomíjejí se božské schopnosti proměny tvarů, Bůh jako hořící keř, větrný vír či sloup kouře. Takové zpodobnění evokují Tajemství. Světlo stvoření. Hvězdnou hmotu. Přibývající a ubývající měsíc, úplněk odrážející se ve vodách. Neutrony a pozitrony vířící v jádru atomu. Eleganci matematiky. Vůni země po dešti. To, co John Donne nazval „silami, kež se spojují v zeleném stonku“. Kosmickou matku, která dává život i potravu. Nenasytný chřtán smrti, obávané síly obnovy, jež otáčejí kolem života. (Str. 104)
A k tomu má ženská spiritualita blízko.
Ženská duchovnost se koneckonců zaobírá méně tím, co bude po smrti, a více se soustředí na tento svět a přítomnou chvíli. Má konkrétní a zemitou formu, spoléhá se na osobní zkušenost oproti abstraktní teologii a zhodnocuje tuto zkušenost vypravováním. Ženská spiritualita by se dala shrnout jako vztahová, aktivní, emocionální, mystická, imaginativní, tvůrčí, praktické a pozitivně se zabývající zacelením světa, soustředěná na tělo, smyslová, otevřená spontánním rituálům a modlitbám, založená na smyslu pro vnitřní božskou autoritu, poskládaná z různorodosti zpodobnění Boha, tolerantní k jiným náboženským tradicím a zakořeněná v každodenních praktických životních záležitostech. (Str. 20)
Snadno tak mohou ženy zjistit, že i když k Bohu přistupují z nejrůznějších tradic, jsou si na své cestě blízké. Ženská spiritualita znamená propojení. Mimo jiné, samozřejmě – výše uvedené citace jsou jen výřez, ukázka, parafráze jedné linky, tak jak jsem ji pochopil já. Tahle kniha se nedá snadno shrnout (vlastně by to bylo popření jí samé).
Ještě přehled kapitol:
Cíl i obsah se podobá Kořenům ženské spirituality Terezie Dubinové, říct která je lepší ale nedokážu. Přečtěte si obě…
Odkazy:
BORYSENKO, Joan. Cesta ženy k Bohu. Praha: DharmaGaia, 2019. ISBN 978-80-7436-102-9
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.