„Jejich vztah je založen na odhodlání cvičit Intimní splynutí, a současně na odhodlání neprovádět staré hry z dětství, založené na odmítání, ani nové hry založené na dospělé komunikaci a kompromisech. Podstatou Intimního splynutí je, že se uvolníte a vplynete do lásky samotné a do přítomného okamžiku.“ (Str. 244)

Muž i žena jsou si vědomi své polarity a dokáží ji plně využít.

„V Intimním splynutí znamená polarita naprosté podrobení se lásce, pravdě, božskému principu. V Intimním splynutí je muž vzrušován ženou, která si přeje zasvětit svůj celý život sebeodevzdávání až k absolutní lásce a rozkoši a která je ochotná vzdát se čehokoli, co by stálo takovému seberozplynutí v cestě, a to včetně peněz, sexu a utopicky rovnostářského životního stylu, pokud to je nutné. Žena je zase vzrušována mužem, který je naprosto odhodlán vzdát se všeho kromě dokonalé realizace lásky, pravdy a božství. Kterýkoli muž orientovaný na něco jiného – dokonce i na dosažení dobré komunikace a šťastného společenství láskyplných přátel a rodiny – ji prostě tolik nevzrušuje.“ (Str. 218)

V několika kapitolách Deida popisuje, jak každé stadium vypadá, jak se projevuje v příslušné oblasti života. Třeba v sexu. Vztah závislosti:

„Ve vztahu závislosti jste otroky sil sexuální polarity, svázanými s vlastními sexuálními potřebami nebo s potřebami partnera. Jste žena, která poskytuje svému muži sex v naději, že bude pociťovat jeho lásku, nebo jste muž, který platí všechny účty, aby mu byla žena stále sexuálně dostupná. Oba něco poskytujete především proto, že se bojíte partnera ztratit.“ (Str. 216)

Může to fungovat a být stabilním základem, pokud oba partneři přijímají své role, ale už na první pohled je vidět, že zde něco nehraje. Pokročilejší je vztah vyvážený:

„Ve ‚vyváženém‘ vztahu pro vás dočasně nebude sexuální polarita na prvním místě, a místo toho budete klást důraz na rozvinnutí dobré komunikace v naději, že vytvoříte harmonickou rovnováhu sil. Skryté nebo otevřené boje o moc v závislém vztahu vás unavily. To poslední, co si přejete, je vzdát se svých osobních hranic bezpečí, a stát se tak zranitelní vůči jiným lidem a vůči utrpení. Místo toho doufáte, že budete zkoumat sexuální radosti vzájemné sexuální hry a simultánních orgasmů s protějškem, který je zároveň vaším nejlepším přítelem.“ (Str. 216)

Takové partnerství může přinést podporu na celoživotní cestě osobního růstu a sebezdokonalování. Ani to ale není konec, třetí fáze je Intimní splynutí:

„V průběhu Intimního spojení se učíte ovládat dynamickou sílu sexuální polarity, obohacujete se navzájem dary ze svého hlubokého sexuálního jádra a vzdáváte se své obrany až k bodu, kdy dosáhnete extatické jednoty a nekontrolované, nepotlačované lásky, přesahující stavy nezávislosti i sebezdokonalování. V Intimním splynutí se hra s polaritou stává formou přenosu lásky, v níž přesahujete své osobní hranice.
Například vaše sexuální hry se mohou stát záměrným vtělením univerzální síly mužské a ženské energie. Vzájemné propojení a prolínání, propletení vašich těl, přitažlivost přesahující všechny vaše rozdíly a hranice vašich já, to všechno působí, že se vaše sexuální praxe stává vzájemnou kontemplací a realizací lásky přesahující všechny její dřívější podoby.“ (Str. 217)

V knize ještě zazní problematika depolarizace, náhražky, kterými si duše kompenzuje chybějící kontakt s druhým pólem, podrobně probere v čem spočívá cesta mužství a cesta ženství, zmíní přijetí tabu aj.

Cítím velkou důležitost napětí, založeného na respektování rozdílů přirozených podstat muže a ženy, Deidou vznešeně nazývaných „esence“.

Nebo to možná překladatel vzal příliš vzletně, vždyť co jiného esence je než podstata?

Depolarizace a ztráta vzájemné přitažlivosti může vztah zničit. Čím si ale nejsem úplně jistý jsou některá Deidova doporučení, těžko může muž s rodinou v situaci ztráty smyslu odejít do ústraní a tam se věnovat hledání. Na druhou stranu – lepší než kdyby odešel úplně.

„Podstupte všechno, co váš úkol vyžaduje. Pronajměte si chatu v horách a zůstaňte tam nějakou dobu v kontemplativním mlčení. Vstupte do mužské skupiny, která usiluje o hledání autenticity. Můžete celé dny trávit půsty a rytmickými zpěvy kolem ohně po způsobu amerických indiánů. Toulejte se krajinou a rozjímejte o tom, kdo skutečně jste, jako to dělají hinduističtí sannjásové. Studujte posvátné texty po vzoru kněží a rabínů. Vydejte se se svými mužskými kamarády na rybářskou dovolenou a vážně tam přemýšlejte, co to ksakru děláte se svým životem!
Ať už se rozhodnete pro cokoli, nevracejte se, dokud nezískáte pocit autenticity. Na tomto základě si pak znovu uspořádejte svůj život i vztahy. Rozlučte se se vším, co už autentické není. A všechno, co patří k vašemu autentickému životu, naopak bez váhání přijměte. Zjistěte, zda se svou partnerkou dokážete vytvořit autentický intimní vztah v nové situaci, kdy máte v životě opět smysluplnou osnovu. Pokud můžete, pak to zrealizujte. Pokud to ale udělat nemůžete, pak tedy doopravdy ukončete to, co skončit musí, a dělejte to, co prospěje vašemu osobnímu růstu nejvíc.
Mějte přitom na paměti, že skutečný růst vždycky přináší větší otevřenost a schopnost lásky.“(Str. 154)

Další věc je zjednodušení. Třeba stadia vztahů, opravdu jen tři? Vždyť je tolik možností, tolik modelů, tolik různých přístupů… Nebo doporučení pěstovat lásku v každém okamžiku. Jak prostá rada, takřka banální. Jenže… není to naopak? Pěstováním lásky každý den se člověk nestane svobodný, ale naopak, svobodný (osvobozený) a osvícený člověk ji dokáže pěstovat v každém okamžiku. Zatímco my, upachtění nebožáci, jsme zmítáni okolnostmi, stresem, emocemi a událostmi...

„Tím, že vezme na vědomí svoji pravou podstatu a vědomí, je zralý muž třetího stupně již stejně svobodný, jako by byl po smrti, dokonce i když se účastní her života. Je celistvý před sexem, během něj i po něm. Dosáhl již stavu vnitřního klidu, ať svoji současnou životní hru vyhrává, nebo prohrává. Smrt je jeho domovem – nikoli prázdná smrt popření, ale rozsáhlá, nedefinovaná nekonečnosti dokonalé otevřenosti, 'neulpívajícího' vědomí a neohrožené lásky.“ (Str. 163)