Robert Bly, Marion Woodmanová: Král panna (Wuwejův zápisník)

Robert Bly, Marion Woodmanová: Král panna Dvojí pohled na ruskou pohádku o Caru panně, zakončený rozhovorem obou psychopravců. Děj pohádky možná znáte, jen pro připomenutí: Ivan je syn obchodníka, který si našel novou ženu. Protože otec je pořád na cestách, o Ivana pečuje vychovatel. Když spolu jednoho dne rybaří, připluje k nim 30 lodí, v nich Car panna se svými společnicemi. Poví Ivanovi, že jej miluje a domluví se, že druhý den se opět uvidí. Ivanova macecha se to dozví a donutí vychovatele, aby mu zapíchl do košile špendlík, až se budou lodě blížit - Ivan usne a nic ho nedokáže vzbudit. To se opakuje několikrát, až už Car panna nepřijede a vzkáže, že pokud by ji chtěl Ivan najít, musí se dostat za třikráte devět zemí do třikráte desátého království. Když se Ivan dozví, jak to bylo, setne vychovateli hlavu a začne jeho strastiplná pouť přes Baby Jagy, ukrytou truhlici až k závěrečnému setkání.

Oba výklady pojímají celou pohádku jako cestu k setkání se se svou ženskou částí. První část je detailní, precizní analýza se spoustou odkazů, ale trochu suchá, bez šťávy. Druhá část je naopak všobjímající a alespoň zpočátku výstižnější. Je to jako přímka a kruh, demonstrace rozdílů mužského a ženského přístupu v praxi.

Láska Cara panny je skrytá ve vejci (které je v kachně, jež je uvnitř zajíce, jenž je zavřen v truhle, která je uvnitř stromu) a jeho snědením se vrátí, to je zajímavý obraz. Robert Bly rozebírá všechno; symboliku stromu poznání, zajíce jako obětního zvířete a kachny která vládne všemi živly, vlastně i vejce - ale jak se láska dostala dovnitř, nepřipadá vám to důležité? Je to uzavření a odvržení z těla/duše, aby už nebolela, nebo je to zárodek lepší, vědomé lásky, tak jako vajíčko ukrývá nový život?

Marion Woodmanová mluví hodně o projekcích (obšírně probírá zbožštění princezny Diany), a když se na to podívám zpětně, mám pocit, ža každý z autorů do pohádky projikuje to, čím se především zabývá a co vidí jako problém. Můžeme to číst jako rozbor, nebo jako rozbor duší dvou analytiků. Ale neberte mě vážně, nedávno jsem dočetl Lavondyss, vedle syrovosti tamních mýtů mi ještě dlouho budou všechny analýzy připadat jako naleštěné bubliny.

Každopádně nerad bych, aby recenze vyzněla negativně, knížka je to zajímavá a rozhodně přínosná. Přečtěte si také, co o ní napsali Baraka nebo Zahrada.

Robert Bly, Marion Woodmanová: Král panna

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv