Od Roberta Blye jsme se dozvěděli něco o tom, že feminismus byla jen polovina potřebného. Že muži, kteří se nesnažili změnit, mají problémy, ale že problémy mají i ti, kdo se pokoušejí násilně překonat svoji přirozenost. Richard Rohr pronikavě zanalyzoval všechny fáze stávání se mužem, popsal, jak je možné se od cesty odchýlit a spoustu dalšího. A po nich přichází na náš trh další kniha, Mužství od Steva Biddulpha.
„Většina mužů nežije svůj život. Místo toho žijeme ve velké přetvářce, kterou zachováváme kvůli své ochraně. Záhy po dosažení dospělosti si zvolíme jednu z několika standardních masek: dříč, sebevědomý borec, dobrák, drsňák, citlivý muž 'nového věku'. A pak po mnoho následujících let předstíráme, že to jsme my a že všechno je v pořádku. Pod maskou se však často skrývá nesmírná osamělost. Předstírat nějaký život a žít ho není totéž.“ (str. 9)
Velmi srozumitelně shrnuje a doplňuje poznatky o mužské spiritualitě, upozorňuje na to, co chybí feminismu:
„Ženy toho získaly skutečně hodně, dnes však panuje pocit, že stojíme na místě nebo - co je horší - že se vracíme zpátky. Je-li tomu skutečně tak, pak mě to ani nepřekvapuje, příčina totiž tkví v jádru samotného feminismu. Upřímně řečeno: Nejde osvobodit jen polovinu lidstva. Myšlenka osvobození žen od mužů předpokládá, že muži kdysi zvítězili v jakémsi mocenském boji a že právě moc je to, oč v životě jde. Feminismus zkrátka vycházel z toho, že muži se mají dobře, a to byl strašně zjednodušující pohled. Manžel bijící svou manželku, šéf obtěžující své podřízené ani muž sexuálně zneužívající své děti totiž nejsou těmi, kdo zvítězili, ani nejsou silnými osobnostmi. Tito muži jsou obvykle žalostně nejistí a z toho pramení jejich potřeba utiskovat ženy. Jsou sice 'nahoře', ale vůbec ne 'vítězové'. Mnohem realističtější je říct, že jak ženy, tak muži byli vězni svých rolí a svého formování, které ublížilo oběma pohlavím. Dlouhodobé řešení nespočívá v tom, že ženy budou bojovat proti mužům, ale v tom, že muži i ženy budou společně bojovat proti nesmyslným zvyklostem, které zdědili.
Feminismus nepochopil, že pod slupkou mužské 'moci' leží hluboké pocity bezmoci. Muži byli často nepatrným kolečkem v obrovské průmyslové mašinerii, která jim nepřinášela žádnou radost ani sebeúctu. Navíc pociťovali značnou nejistotu způsobenou výhodami žen, jako jsou sexuální přitažlivost, snadné vyjadřování, schopnost navazovat přátelství, ale i zesměšňovat a nenápadně ovládat. (V osobních vztazích je moc pouze cenou útěchy, kterou si berete, když nemůžete získat lásku nebo úctu.)“ (str. 27)
Ukazuje, v čem tkví problém - v izolaci. Osamělost, nutkavá soutěživost a celoživotní citová ostýchavost (str. 15) jsou hlavní faktory, které mužům brání ve skutečném životě. Ale nabízí i postup, jak věci změnit. Sedm kroků k mužství (str. 21) je podrobně rozpracovaných, uvádím zde názvy kapitol:
Podtitul knihy - Jak zvládat všechny mužské role - je skutečně výstižný. Závěrem ještě citát o kontaktech s ostatními muži:
„Aby chlapec vyrostl v muže, potřebuje pomoc mnoha mužů. Škola mu je neposkytuje. Sledování televize také ne. Ani matka, byť by se snažila sebevíc, ji sama poskytnout nemůže. Kluci potřebují kontakt s kvalitními muži a tato potřeba kontaktu přetrvává do dospělého života. Mladí muži potřebují starší muže a muži ve středním věku stále potřebují ještě starší muže.“ (str. 20)
a o vázance:
„Vázanka symbolizuje něco velmi hlubokého.
...
V zaměstnání vázanka sděluje: 'Jsem ochotný snášet toto nepohodlí', a tudíž 'Jsem ochotný snášet i další omezení a nedůstojné zacházení se mnou, abych tuto práci získal a udržel si ji (dovolíte, abych Vám svou vázankou vyleštil boty?)'. Je důležité vidět vázanku takovou, jaká je - je to chomout otroka.“ (str. 129)
Geniální postřeh, co říkáte?
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.