Kateřina Trávníček, Martina Mašková: Přetíženy (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Přetíženy Kniha má podtitul Z čeho pramení naše frustrace a kde najít úlevu a chce přetíženým ženám (a také jejich partnerům) vysvětlit původ zahlcujících podnětů, jak na ně organismus reaguje a především co s tím můžeme dělat. Kateřina Trávníček o zahlcení psala už před lety:

Ale především jsem začala psát o svém vzteku a únavě. O zahlcení, které mi čas od času zatemní mozek, a já vybuchnu. Tuto část své osobnosti, která křičí, s níž lomcuje zlost, má touhu ubližovat a ničit, prásknout dveřmi a nikdy se nevrátit, jsem nazvala mrcha z pekel. Bavilo mě rozbíjet obrázek dokonalé matky, která má všechno perfektně pod kontrolou, nikdy nevyletí, vždycky se usmívá a je laskavá, milá a tolerantní.

Později společně s Martinou Maškovou, lékařkou a specialistkou na regulaci nervového systému a práci se stresem, vytvořily podcast Mrchy z pekel, a nakonec i tuto knihu.

Ta v první části nazvané Dysregulované popisuje, proč v krizových momentech vybuchujeme (všichni) a kde se ona „mrcha z pekel“ bere. Prudká emoční reakce je důsledek přetížené nervové soustavy a vztek je důležitým ukazatelem nenaplněných potřeb a nedostatečných nebo narušených hranic. A týká se to všech superhrdinek, které emoce potlačují.

Většina informací se zpracovává mimo vědomí. Dřív než si vůbec uvědomíme, že jsme něco zahlédli nebo zaslechli, mozek už dávno rozdal karty: upravil pozornost, připravil reakci nebo ji rovnou spustil. To, co si myslíme, že jsme vnímali, je jen špička ledovce. Pod hladinou neustále běží obrovské množství výpočtů, filtrování, třídění a mazání.

Z pohledu přetížení smyslů to znamená jediné. I když si myslíme, že se „nic neděje“, mozek jede na plné obrátky. A právě proto může být výrazným stresorem také prostředí, které nám připadá naprosto přirozené, jako třeba open space, hřiště plné dětí, dopravní špička nebo nákupní centrum. Není to o přecitlivělosti. Je to o tom, kolik vrstev zpracování běží pod povrchem a jak rychle se naše vědomí dostává na hranici svých možností.

Druhá část Rychle a zběsile podrobně rozebírá mechanismy stresu a jeho dopady, od smyslového zahlcení (hluky, neustálými podněty, požadavky ale i věcmi, na které je třeba myslet), které vede k výbušnému přetížení, přes stavy „funkčního zamrznutí“ s vypnutými emocemi a nemožnosti odpočívat až po chronický stres vedoucí k vyhoření.

A tak někdy dojde k tomu, že si tělo řekne dost a zatáhne za nouzovou brzdu. Přepne se do stavu převahy dorzálního parasympatiku, tedy té části, která nás ochrání tím, že nás „vypne“. V důsledku toho se dostaneme do stavu, jemuž se říká vypnutí (shutdown) a který se projevuje jako útlum, otupění, zamrznutí, imobilizace. Ale to není všechno: mezi těmito dvěma stavy existuje ještě takzvané funkční zamrznutí. Zvenčí se zdá, že všechno funguje. Člověk ve funkčním zamrznutí je činorodý, reaguje, chodí do práce – uvnitř je ale vypnutý, odpojený, přehlcený, často úzkostný, bez přístupu ke skutečné energii.

A konečně část třetí Přetížení nevzniká ve vakuu ukazuje systémové příčiny přetížení, třeba mentální zátěž. Protože i nutnost neustále na něco myslet, i když samotný úkol neděláme my, vyčerpává. Naštěstí tady řešení existuje:

Nemusíte věšet hlavu, dá se s tím něco dělat: řešením je delegovat celé oblasti se vším všudy. Sednout si a důkladně probrat, kdo bude mít jaké kompetence. Naším cílem je vzdát se mikromanažování a kompletně předat úkol někomu jinému. Pokud si jako příklad vezmeme myčku nádobí, nebude to jen její nakládání, vykládání a zapínání, ale úkol zahrnuje také zodpovědnost včetně předvídání, že docházejí tablety nebo je třeba doplnit lesk. Zároveň považuji za klíčové jasně definovat, jak vypadá hotová práce. Všimli jste si, že „hotovo“ má ve vašem a partnerově jazyce někdy úplně jiný rozsah? Patří do práce kolem myčky také utření kuchyňské linky, aby na ní nezůstaly drobky a kapky?

Teprve v plné verzi převzetí úkolu jde o skutečnou pomoc a snížení mentální zátěže. Probrat si takovým způsobem každý jeden úkol je sakramentská dřina a nedělejte si iluze, že to bude jednoduché. Ale rozhodně je to cesta.

Další jsou návody jak o přetížení mluvit bez výčitek, jak se domlouvat, jak ovládnout techniky pro první pomoc a zklidnění nervů, jak si nastavit hranice i pochopit, že „zklamávající máma“ je v pořádku.

Podobně jako Feministkou snadno a rychle, i tahle kniha otevírá oči a měli by si ji přečíst doslova všichni – jak přetíženy, tak jejich partneři. S tímhle zkrátka musíme něco dělat a musíme společně.

M: Všechen stres, únava, úzkosti i fyzické obtíže, které nás zahlcují, mají společného jmenovatele. Nevznikají v prázdnu, ale v konkrétním prostředí: v dnešní společnosti. Ta od žen očekává, že budou pracovat, jako by neměly děti, a vychovávat děti, jako by nechodily do práce. Ze všech stran na nás útočí nesplnitelné a mnohdy protichůdné nároky: Věnuj svým dětem maximum času, ale nebuď helikoptérová matka. Starej se o sebe, buď sexy, ale moc to nepřeháněj, jsi přece máma. Buď výkonná, všechno zvládej, ale zůstaň v klidu a usmívej se.

Zkuste se zastavit a sama sebe se zeptat: Jsem fakt mrcha z pekel, nebo jen reaguju na peklo, které nikdo kromě mě nevidí?

Odkazy:

TRÁVNÍČEK, Kateřina, MAŠKOVÁ, Martina. Přetíženy. Brno: Jan Melvil Publishing, 2025. ISBN 978-80-7555-283-9.

Kateřina Trávníček, Martina Mašková: Přetíženy

Informace

Kontakt

Vyhledávání

Kategorie

Archiv