Robert Bly: Železný Jan (Wuwejův zápisník)

Železný Jan Souběžně se ženským feministickým hnutím zcela jistě vždycky existovala skupina mužů, kteří se neztotožňovali s patriarchálním principem společnosti, útlakem k ženám a kteří se snažili změnit sebe sama. Oproti ženám měli možnost volby, ale šli vždy správným směrem, bylo odstranění kritizovaných vlastností správné? Neměli je spíše proměnit, sami vyzrát, nebo se možná vrátit ke kořenům?

„To, že muži objevují a rozvíjejí své ‚ženské‘ vědomí, je nesmírně důležité, přesto se však nemůžu ubránit dojmu, že tento jev má i své stinné stránky. Za posledních dvacet let se muž stal přemýšlivějším a něžnějším. Nestal se však o moc svobodnějším. Muž je teď hodným chlapcem, který dělá radost nejenom své matce, ale i ženě, se kterou žije.
(...)
Avšak mnozí z těchto mužů nejsou šťastní. Člověk si velmi rychle všimne, že jim chybí energie. Jsou sice ochraňovateli života, avšak jako dárci života se spíše neosvědčují.“

Na podrobném rozboru pohádky bratří Grimmů Železný Jan autor popisuje chlapeckou cestu k zasvěcení, cestu přerodu ve skutečného muže. Ponoření se do vlastní duše, setkání s temnou stránkou světa, popelem, zranění a jizvy, vnitřní král… Líbí se mi, že jako mýtus používá tuhle pohádku a ne řecké mýty. Antika je u psychoterapeutů a analytiků strašně oblíbená, ale já si nemůžu pomoci, mně je to cizí. Všechny pohnutky bájných řeckých hrdinů, intriky bohů a bohyň… kdepak. Jo tajemný les a v něm divý muž, tomu rozumím.

Jen si myslím, že ti muži, kteří se zamýšlejí sami nad sebou, nad svým přístupem k ženám, k lidem i ke světu, zas tak moc pomoci nepotřebují, na leccos přijdou sami. A ti druzí si takovou knihu nepřečtou.

Dílo výborně zachycuje nevědomé motivace, tendence a činnosti našich životů, dokumentované pomocí mýtu. Slovo „dokumentované“ je důležité, neměla by se brát všechna vysvětlení jako absolutní pravda, neboť v mýtech nežijeme. Kupříkladu symbolické pojetí zranění, rány jakožto mužského lůna mi dělá značné problémy. Mytologie a hledání skrytých významů je tam možná trochu moc, jedno je však jisté – naší společnosti chybí rituály přechodu, zasvěcení, dospění. Mužům i ženám; jenže zatímco ženy mají oporu v různých formách feminismu, muži mohou cítit spíš stud za to špatné, pociťovat nedostatek vzorů a tápat v extrémech.

„Pouze muži mohou zasvětit muže, stejně jako pouze ženy mohou zasvětit ženy. Ženy dokážou změnit zárodek v chlapce, avšak pouze muži dovedou změnit chlapce v muže.“

P.S.
Už dlouho jsem neviděl takhle pěkně provedenou knihu. Vázaná v plátně, s vylisovaným reliéfem na deskách, sazba v úzkém sloupci, lehce zabarvený papír a kresby uvozující jednotlivé kapitoly tvoří harmonický celek, který je radost číst. Proč takhle nevycházejí i jiné? Klidně bych si připlatil.

„Přes vliv naší disneylandové kultury se někteří muži kolem pětatřiceti nebo čtyřiceti let vydávají cestou popela soukromě, bez jakéhokoli rituálu, a dokonce bez starců. Začínají si všímat, kolik jejich snů se obrátilo v popel.“ (Str. 92)

Aktualizace 23.12.2013: Po druhém přečtení mohu jen zpakovat, že kniha je výborná, že ukazuje a dokumentuje skrytou podstatu pomocí mýtů a že je to pohled básníka. Je-li vám toto vnímání světa vlastní, je to čtení právě pro vás. A ačkoliv pro mě už je tam mýtických analogií příliš, nacházím stále skvělé postřehy.

„Když vezmeme v úvahu lidi, kteří bezvýhradně podléhají svodům infantilní velkoleposti – makléře z Wall Street či hráče na harfu vyznávajícího ideály hnutí new age – pročpak by právě oni měli s divým mužem odejít? Tito lidé se opájí představou, že se již divým mužem stali, a snaží se seč mohou o překonání zavedených konvencí. Celou noc si třeba hrají se svým počítačem nebo čtyři dny v kuse myslí pouze na hezké věci.
V posledních desetiletích jen málo Američanů přišlo na to, jak s klíčem správně naložit.“ (str. 48)

„Co se děje, když syn svého otce při práci nevidí? Po třiceti letech badatelské práce zabývající se psychikou mladých Němců, stejně osiřelých ve své industriální společnosti, jako jsou dnešní mladí Američané, Alexander Mitscherlich, o němž jsem se zmínil v první kapitole, přišel s tvrzením, že v synově psychice se objevuje mezera. Když syn nevidí otcovo pracoviště nebo to, co vyrábí, zdalipak si ho představuje jako hrdinu, bojovníka za dobrou věc, světce nebo rytíře na bílém koni? Mitscherlichova odpověď je smutná: na uvolněné místo se tlačí démoni – démoni podezřívavosti.“ (Str. 108)

Robert Bly: Železný Jan

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv