„Aby se duchovní válečník střežil pokrytectví, musí se neustále oddávat pokání. Musím si neustále připomínat, že jsem součástí problému, který se snažím vyřešit. Že jsem také nepřítelem, proti němuž je třeba bojovat, že ztělesňuji zlo, proti němuž jsem povolán do zbraně. S démony lačnosti, krutosti a strachu je třeba bojovat uvnitř i vně. Srdce, které ztvrdlo a přestalo se starat, je individuální a zároveň korporátní, je jak mé, tak mého nepřítele. Prorocké rozhořčení, které vysílá duchovního válečníka do boje s institucionalizovanými inkarnacemi zla, jej zároveň uvádí do střetu s vlastní lačností a necitlivostí. Muž, který neví, jak vést spravedlivou bitvu nejprve se sebou samotným a pak s ostatními, nemá žádné hodnoty, které by stálo za to hájit, žádné ideály, kterých by bylo záhodno dosáhnout, žádné povědomí o nemoci, z níž by mohl být vyléčen.“(Str. 212)

Kniha začíná rozkrytím nevědomých impulzů, ukázáním, že „Je to ženský svět“, do něhož jsou muži upoutáni obrazy ženy jako bohyně a tvůrkyně, jako matky a živné půdy nebo eroticko-duchovní síly. A nutností tyto představy opustit.

Následují „Rituály mužství“. Často v knihách najdete postesknutí, že rituály vymizely, nostalgickou touhu po tradičních přechodech – ale jaksi se zapomíná, že tyto rituály měly především společenský důvod a že:

„Obecně platí, že čím víc kmen či národ válčí, tím drsnější jsou chlapecké přechodové rituály. V těchto kulturách je hlavním účelem mužských iniciačních rituálů přeměnit mladíky civilisty v muže válečníky. Život muže je životem bojovníka. Muž musí být schopný snášet utrpení a nestěžovat si, zabíjet i umírat.“ (Str. 36)

Kapitola ukazuje jak tradiční rituály, tak ty moderní – „Rituál války a duše válečníka“, „Pracovní rituál: ekonomický muž“, „Sexuální rituál: kouzelné hůlky a soukromé pomůcky“.

Na rituály navazuje kapitola „Jak přeměřit muže“. Porovnávání a vztahování se k vzorům, charakteristiky mužství v jednotlivých obdobích… Tady mě zaujal zkratovitý průřez historií sebevztahování:

„Porovnejte tyto tradiční mužské definice sebe sama a vize svatých:
Jsem v sounáležitosti s Matkou Zemí, tudíž jsem. Neolitický člověk. Posvátné místo – úrodná zem.
Opakuji archetypální činy hrdinů a bohů, tudíž jsem. Mytický člověk. Posvátné místo – tanec, rituál.
Kontempluji-rozvažuji, tudíž jsem. Řecký člověk. Posvátné místo – strukturovaný dialog, společnost, kosmos.
Poslouchám boží vůli, tudíž jsem. Židovský, křesťanský, islámský člověk. Posvátné místo – synagoga, kostel, mešita, místo zjevení.
Bojuji, tedy jsem. Válečník. Posvátné místo – bojiště, půda vysvěcená prolitím krve.
Vyrábím, tedy jsem. Průmyslový člověk. Posvátné místo – továrna.
Pracuji, tedy jsem. Ekonomický člověk. Posvátný předmět – všemocný dolar, investice.
Vlastním, tedy jsem. Kapitalistický člověk. Posvátné místo – vlastnictví.
Konzumuji, tedy jsem. Konzumující člověk. Posvátné místo – obchodní dům.
Jsem součástí korporace, tedy jsem. Korporátní člověk. Posvátné místo – firma.
Pochybuji, tedy jsem. Pochybující muž. Posvátná cesta – poutnický duch.“
(str. 170)

Vývoj lidstva v kostce… A co dál? Inu, překročit mýtus války a válečnické duše a zároveň konzumní ekonomiku: „Mužnost jako poslání: divocí gentlemani“.

Přirozeně pokračuje kapitola praktičtější, „Úvod pro dnešní i budoucí hrdiny“, která nabízí rady jak na to, mapu. Názvy podkapitol napoví:

• Od slunného pragmatismu k temné moudrosti snového času
• Od získávání odpovědí k životu plnému zpochybňování
• Od suverenity k silné nedůvěře
• Od emoční otupělosti k mužnému zármutku
• Od umělé drsnosti k mužnému strachu
• Od hanby a viny k zodpovědné morálce
• Od izolace k uvědomění si samoty
• Od falešného optimismu k upřímnému zoufalství
• Od chorobné aktivity ke zklidnění a čekání
• Obroda a znovuzrození radosti

Budoucí hrdina je tedy schopen údivu, empatie, srdečné mysli, morálního rozhořčení, správného živobytí, požitku, přátelství, umí upřednostnit společenství, dobře hospodařit – a v případě potřeby tohle všechno opustit a divočet. Mít žár v těle.

„Nevzrušený, postmoderní, chladný muž je antitezí falického muže – žádná vášeň, žádný tah dopředu, žádné riskování, žádný eros, žádné nutkání k přežití a obohacení historie. Ani ‚newageový muž‘, který je pohlcen vlastními pocity a oddaný ‚osobnímu růstu‘, není kandidátem na hrdinský post. Víra, že mužnost, o niž muži přišli, může být obnovena jinak než pomocí nového poslání, nové vášně, je pouhou iluzí.“ (str. 152)

Kniha by nebyla kompletní, kdyby se nevztáhla k tomu, co ovlivňuje život každého muže – k ženám. Následuje tedy kapitola „Muži a ženy: sblížení“. Vymezí se k feminismu, ukončuje hru na vinu, probírá intimitu, spoluutváření, rodinný krb...

Na textu je trochu znát, že je starší (Žár v těle vyšel v roce 1991), řeší i témata, která už jinde jsou jasná. Nijak to ale nesnižuje sílu jeho výpovědi.

„Muži naší doby jsou povoláni, aby se vyrovnali s temnotou v pravé poledne, se selháním úspěchu, impotencí moci, s odpadními produkty naší kreativity. Zmatky naší doby ztělesňuje válka (stín moci) a znečištění (stín vývoje). Pokud vyřešíme tyto kóany, které nám historie naservírovala, změní se vše – povaha národní suverenity, ekonomický systém, duše mužů i žen. Pokud je nevyřešíme, lidský druh může klidně následovat osud ptáka dodo. Pro nás coby muže je hlavní výzvou přenést se přes mýtus války a válečnické duše a vytvořit novou formu ekologické ekonomiky, která zachová Zemi jako náš domov.“ (Str. 142)

Kdyby překlad existoval dřív, byla by to nejspíš právě tahle kniha, která proměnila můj pohled na svět. Svou šíří, záběrem do historie, do archetypů pokrývá problematiku mužské identity komplexně, rozhodně doporučuji.

nakladatelství Maitrea, Praha 2014, ISBN 978-80-7500-049-1, cena 385 Kč