Tantra se povznáší i nad obvyklá vnímání času jako lineárního (nekonečná přímka, západní pojetí) nebo cyklického (chápání kultur, založených na přírodním cyklu) a přidává čas posvátný, čas mimo čas, vědomý čas stvoření při obřadu, kdy „ženský princip šakti se spojuje s mužským šiva, vyvolává vesmír a stále ho vytváří“.

Tantra jako kult života ho přijímá a uctívá se vším všudy, tedy i včetně smrti; existují tantrické kulty, praktikující meditace nad mrtvými (šavasádhana). To samozřejmě není nutné, ale žádný tantrik smrti neutíká, připravuje se na ni co nejpřirozenějším a nejdelším životem.

Žena je v tantře zasvěcovatelkou, tvůrkyní, má kontakt s propastnými aspekty Ženy, bohyně – každá žena je Šakti.

„Je bohyní, vtělením nejvyšší kosmické energie, živou a přítomnou, i kdyby to nevěděla. Není to pouze muž, který musí změnit postoj, ale i žena tváří tvář svému tajemství, jež většinou nevnímá. ‚Nejsem tajuplná ani božská,‘ říká. Pro muže je tajemství ženy v její rozmarné, nepochopitelné a nepředvídatelné povaze, která ji činí nepostižitelnou. Ale její opravdové tajemství je Život, protože náš osobní život, ať muže nebo ženy, započal v bříšku matky.“ (Str. 177)

Ale málokterá to ví a žije s tím v souladu.

„V tantře je podstatné, aby se Žena především vynořila z ženy, aby si uvědomila, že skutečně existuje, aby přenesla tuto představu na sebe a svět a aby ji začlenila do svého života.“ (Str. 177)

Teprve s pochopením tantrického světonázoru můžeme rozumět rituálu maithuny, v němž se mužský princip, ztělesnění Šivy, spojuje se Šakti a ve změněném stavu vědomí, v úplné extázi kosmické zkušenosti se noří do oceánu jednoty. Sex je posvátný, stává se oslavou, rituálem, nikoliv pouze vědomou souloží. Probouzená energie pak vede mysl k božství (a kromě toho vitalizuje, léčí či omlazuje).

„Sexuální spojení bude svátkem, kterého se zúčastní všechna vlákna, všechny buňky těla, svátkem nalezené jednoty, návratem k prvopočátečnímu androgynovi, opakování kosmického tvořivého aktu v reálném čase, ponorem do ánandy, blaženosti.“ (Str. 460)

Začínáme cestou z Indie do Evropy, historickou ilustrací života v nejstarších známých městech, Mohendžo-daru nebo Tchatal-Hüyüku, života v souladu s přírodou a Bohyní – a následným příchodem árijských kmenů ze severu, které si původní obyvatelstvo podrobily, zavedly své nauky, pomocí kastovního systému svou nadřazenost kodifikovaly a veškeré uctívání potíraly. Tantra je ale předárijská.

V další části knihy se probírá tantrický pohled, který jsem zmínil v úvodu; vedle času, těla, overmindu je například zmíněna překvapivá podobnost mezi tantrou a uctíváním Bohyně ve witchcraftu.

Následuje jiný pohled na sex, upozornění na zvláštnosti lidské sexuality, na dvojí pól (rozmnožovací, fyzický pud a proti němu erotismus, ukrytý v hlavě) a doplní ještě mantry jako vibrační a zaříkavací magii či jantry, pomůcku energetické a symbolické podpory.

Pokračujeme mýty a symboly, otázkou, jestli je nutné v indické bohy věřit, symbolikou Šivy a Šakti, vztahem k moderní vědě a tanci částic.

Pochopitelně nechybí ani tantrický rituál; popis cesty údolím, ásany neboli pozice pro maithunu, popis obvyklého provádění rituálu, dojde na čakrapúdžu neboli rituál v šestnácti, často zaměňovaný za orgie, autor se také vypořádává s otázkou promiskuity.

Další na řadě je kapitola nazvaná sexuální mistrovství, upozorňující na rozdíl mezi mužským orgasmem a ejakulací, zabývá se erekcí a cvičeními na kontrolu a potlačení ejakulace; další prostor je věnovaný posilování vaginálního svalstva a svalstva pánevního dna, tedy posilování jóni, vypěstování schopnosti „tajného jazyka“.

„Ztotožňuje se a zúčastňuje se rozkoše šakti. Tato blaženost zdaleka překračuje příliš krátkou rozkoš z ejakulace.“ (Str. 421)

Další kapitola, tantra v naší společnosti, diskutuje otázku žáka a jeho guru a možnosti najít spolehlivého učitele na západě, protože guru je odjakživa pilíř tantry. A především zde Lysebeth navrhuje modifikovaný obřad pro západ.

Na závěr v dodatcích najdeme schematický přehled tantrické filozofie a slovník pojmů.

Jak je vidět, kapitoly tvoří logický oblouk od historických kořenů, přes filozofii a symboly, praxi, cvičení až k aktualizaci pro západní svět. Přesto je ale vůbec není nutné číst v tomto pořadí, tvoří samostatné celky a můžete začít tím, co vás zajímá nejvíce.

Co se týče praxe, kniha je jistě použitelná, příslušná kapitola je plná konkrétních rad a návodů pro cvičení jednotlivce – přesto to ale nebude jednoduché, není totiž pojatá jako příručka či kurs, tedy nebudete vědět čím začínat, jak pokračovat, jak často a do kdy cvičit.