Jméno Johna Hawkena jsem v souvislosti s tantrou četl před mnoha lety, občas o něm byla zmínka někde na blozích nebo v článku o kurzech. Podruhé jsem jsem ho zahlédl vloni, kdy jsem si v rámci nějakého ročního předplatného na digitální filmotéce pustil dokument Tantra z roku 2010. On tedy o tantře a její podstatě skoro není, spíš ukazuje skupinu ztroskotanců při divných praktikách, ale Hawkena mi připomněl.
(Film za zhlédnutí stojí – ať už pro nahlédnutí do světa energií, nebo pro nezměrný údiv nad bizarností situací a scén. I když je to trochu masochismus; hodnocení na ČSFD je realistické, stejně jako komentáře).
Pak mě napadlo, že když kroutím hlavou nad filmem, možná bych si mohl něco přečíst. A opravdu, Maitrea před pár lety vydala Hawkenovu knihu. Hned jsem si ji koupil.
Tantra učí, že v tomto životě jsme duchovními bytostmi, které se rozhodly prožívat živost prostřednictvím těla. Jak ale máme být duchovní bytostí na zemi, v těle? Tantra na tuto otázku neodpovídá odmítáním těla a popíráním smyslů, ale tím, že je oslavuje. Oslava, potěšení, extáze a blaženost nás vedou k přímému prožití posvátnosti života, neboť rozpínání se energetického těla nám dovoluje prožívat jednotu s tím, co je kolem nás, jednotu se životem. Prožitek expanze nám ukazuje iluzi oddělenosti a pravdu propojenosti, neboť prožíváme blaženost jednoty. (… )
Tantrické praktiky nás vedou k možnosti žít beze strachu, bez připoutanosti, a přitom v závazku a intenzitě – tím, že jsme v přítomném okamžiku a zanecháme veškerých očekávání. Přítomný okamžik nám nikdo nevezme. Nevnucujeme proudu života své plány, ale důvěřujeme mu a odevzdáváme se jeho moudrosti. Tradiční tantra se neodpoutává od života, naopak jako pole své praxe využívá jádro našich životů, naše vztahy, náš milostný a sexuální život. To, od čeho se odpoutáváme, jsou naše strachy a kontrola. Každý okamžik vidíme jako příležitost k učení se, neboť se díváme do zrcadla života. (Uvědomění 42 – Připoutanost a odpoutanost)
Kniha je vystavěná jako série stále se prohlubujících kapitol, nazvaných Uvědomění 1-142. Ty jsou rozdělené do několika částí:
Je to tedy postupné pronikání k podstatě, celý světonázorový kurz. Včetně několika zajímavých technik, třeba hry na jin a jang:
Ve vašem čase jste potom jangem. To znamená, že rozhodujete o tom, co budete v tomto čase oba dva dělat. Váš parter bude jin, to znamená, že přijme vaši představu a udělá, co je v jeho silách, aby spoluvytvořil to, co jste si pro sebe přáli, podporuje vás v manifestaci vašich přání způsobem, při kterém bude tato realizace co nejvíce radostná a úspěšná. Když přijde čas vašeho partnera, bude on jang a vy jin a budete se snažit co nejlépe splnit jeho touhy a sny. Jediné pravidlo zní, že doba, kterou každý z vás tráví jako jang a jako jin, musí být stejná.
Hra vám jako jangovi dává možnost – což může být i určitá výzva – vcítit se do toho, co skutečně chcete, a jít do toho na sto procent. Dbáte při tom na fyzické pohodlí a bezpečí svého partnera a také respektujete jeho hranice. Není vaším otrokem a má právo vás upřímně odmítnout. To by vás mělo povzbudit k tomu, abyste si požádali o to, co skutečně chcete, aniž svá přání cenzurujete na základě toho, co si myslíte, že bude nebo nebude váš partner chtít. Když to nebude chtít dělat, můžete se spolehnout na to, že řekne ne. Dovolte si tedy necenzurovat se. Tato hra vám umožní vytvořit si svůj svět, svět toho, co vás těší, svět vaší fantazie, a to bez jakýchkoli kompromisů a ústupků. Pro ty z nás, kdo svůj život trávíme tím, že přemýšlíme o tom, jak se zavděčit ostatním, a necháváme přání druhých stávat se obsahem našeho života, to může být opravdu výzva. Mnoho lidí při prvním pokusu být jangem zjistí, že mají v hlavě prázdno. (Uvědomění 74 – Hra na jin a jang)
Ovšem jako celek… je to první kniha o tantře, kde jsem po několika větách zřetelně cítil, jak na mě padá deka a přestávám vnímat.
Od dob Descarta nám pocit vnitřní soudržnosti dodávaly myšlenkové koncepty ve smyslu jeho výroku: „Myslím, tedy jsem.“ Proti omezujícímu přesvědčení, že jsme jen našimi myšlenkami, se však v šedesátých letech začali lidé bouřit a při pátrání po své identitě se rozhodli obracet ke svým pocitům. V tom se nicméně opět skrývá omezení – je to jen popření jedné věci tím, že se zaměříme na jinou.
Úplná pravda zní tak, že jsme výsledným součtem všeho, čeho jsme si vědomi, a to v nás i kolem nás. Tento součet vytváří naši zkušenost, v každém jednotlivém okamžiku.
Abychom tento souhrn byli schopni obsáhnout, je nutno přestat popírat mysl tím, že se soustředíme na pocity, a stejně tak přestat popírat ducha tím, že se soustředíme na tělo. Je totiž potřeba cenit si všech těchto aspektů své osobnosti stejnou měrou. Když si uvědomíme, že jsme všemi těmito částmi dohromady, objevíme jejich spojitost.
Společně se splétají do vlákna, které nám dává pocit kontinuity. Je to pocit sebe sama, které je tu neustále jako ten, kdo prožívá. Já jsem to, co propojuje širokou škálu, možná i chaos mých zkušeností. Svým zkušenostem nedám pocit smyslu tím, že se je snažím uspořádat, ale tím, že vnímám toho, kdo je všechny v jejich různosti prožívá. (Uvědomění 3 – Ariadnina nit: Jsem to,
co spojuje mé zkušenosti)
Naprosto mě to vypíná, i když se koukám tady na ty ukázky. Pokud vás ne, můžete ji zkusit, jinak ale nedoporučuju.
Odkazy:
HAWKEN, John. Tantrická cesta k transformaci. Praha: Maitrea, 2021. ISBN 978-80-7500-566-3.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.