Rozsah je opravdu velký, od pádů, přetížení, hladovění těla a vlivu na psychiku, přes klimatické faktory, záření, orientaci v prostoru i v psychice, inteligenci, zvládání emocí, až po spiritismus, zážitky blízké smrti nebo - předpokládáné - evoluční trendy.

„Tvrdí se, že elektromontéři jsou odolnější proti působení elektřiny.
Je to pravda. Intenzita elektrického proudu, který při doteku nabitých částí prochází tělem, je závislá na kožním odporu. Ten kolísá od 5000 do 50 000 ohmů; podmíněn je průsvitem podkožních žilních pletení a povrchovou vlhkostí kůže. Obojí může být u elektromontérů při práci sníženo a tak je u nich dokonce vypracován podmíněný reflex, který je chrání před úrazem elektřinou.“ (Str. 138)

„Poranění elektrickým proudem nevedou jen k místním popáleninám. Tkáň bývá mechanicky poškozena, dojde i k utržení části organismu tlakem páry, která vznikne při ohřevu tkání procházejícím elektrickým proudem.“ (Str. 139)

Zajímavé na knize je přelévání témat v rámci kapitoly, je to jako - fakty podložené - rozjímání. Například na stránkách 188-189 se plynule projde takovýto řetěz asociací: úniky od světa, znepokojivý nárůst sebevražd, nárůst narkomanie, úniky v historii a náboženství, vnitřní koncentrace, meditace, jógová cvičení, drogy, sekty, manipulace. Je to rychlé a přesto to nepůsobí mělce, už po několika stránkách jsem nabyl dojmu, že autor je pokročilého věku - textem se line moudrost a zkušenost, úvahy jsou nadčasové. I zmíněná fakta to potvrzují - když (volně cit.) „po válce dostávali k experimentům odchycené potkany“, muselo mu době vydání knihy být kolem sedmdesáti let. Také jsem uvažoval, co je autor zač - nepochybně lékař, ale specialista na extrémní podmínky, zmínil např. práci v komisi pro vyšetřování leteckých neštěstí nebo vyšetření osob vystavených nedostatku kyslíku až ke ztrátě vědomí...