Školství po reformě (Wuwejův zápisník)

Před sedmi lety jsem tady postupně zveřejnil čtveřici článků o - tehdy začínající - reformě školství a zavádění rámcových vzdělávacích programů.

První díl popisoval změnu filozofie - vzdělávání se má napřít na rozvíjení kompetencí, konkretizovaných do cílů, rozdělených do oblastí s definovanými poměrně obecnými výstupy, to celé popsané v Rámcovém vzdělávacím programu (RVP).

Druhá část se týkala konkrétní podoby výuky na každé škole - podle samotného RVP se učit nedá, každá škola ho musí rozpracovat do detailů, rozpadnout na předměty, určit hodinové dotace, plány, konkrétní výstupy, dovednosti.

Ve třetím pokračování jsem se podíval na nedostatky v konceptu i v lidech.

A na závěr jsem nastínil svoji představu rozdělení oblastí na předměty, mluvil jsem převážně o obsahu, nikoliv o metodách.

Vzpomněl jsem si na to při čtení knihy Tomáše Hajzlera, v jedné kapitole totiž cituje jistého ministra školství, jemuž takováto volnost činí potíže a chtěl by ji omezit (bohužel). Myslím si, že by naopak měla být ještě větší, ale musí se pochopitelně změnit i lidé, učitelé.

A ještě jedna věc mě v souvislosti s ŠVP napadla - když budete vybírat školu, zkuste se na její ŠVP podívat a odpovězte si na otázky:

Je ŠVP volně dostupné na stránkách, nebo ho skrývají k nahlédnutí v ředitelně?
Dokázali se vyučující sjednotit na stylu charakteristik?
Jak dokázali jednotliví vyučující rozpadnout předepsané výstupy RVP na vlastní výstupy ŠVP, s jakou originalitou?
Jak dobře nebo špatně pojali průřezová témata?
Jak řeší nepovinné předměty, kolik jich škola má?

Získáte tak mnohem víc informací o tom, jak škola funguje, než z článků v novinách, na jejich webu nebo při dni otevřených dveří. Bude to totiž autentická zpráva o schopnosti školy společně pracovat na dlouhodobém projektu.

Školství po reformě

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv