Průřezová témata, která by měla podporovat mezipředmětové vztahy a komplexní vzdělání, a která musí být všechna integrována, jsou opět vynikající myšlenka, jen kdyby jich polovina tak jako tak už do nějaké vzdělávací oblasti nespadala.

Ale budiž, to jsou podružnosti, zásadní problém je v učitelském sboru. V praxi naráží na naprosté nepochopení a neochotu ke změně; v průměrné škole reformu podporují obvykle ředitel školy (protože musí), zástupce (protože mu na škole záleží), koordinátor tvorby ŠVP (protože je koordinátor) a zhruba jeden až dva pedagogové. Ostatní?

• "Já teda nevím, proč bysme měli něco měnit, když to funguje."
• "Já potřebuju učit, a ne se zabývat nesmyslama."
• "Já mám děti / rodinu a nemám na tohle čas."
• "K čemu to vůbec je?"
• "Proč to musíme dělat, když to spousta škol už udělala, tak to použijeme, ne?"
• "Jak mám stihnout všechno, když dostanu míň hodin a už teď to nestíhám probrat?"

I kdyby se objevila škola s ideální skupinou motivovaných učitelů a rozhodla se maximálně předměty integrovat, ztroskotá na aprobovanosti, neboli jak se správně říká na kvalifikovanosti.

Také by mě zajímalo, na které vysoké pedagogické škole se už vyučuje celá vzdělávací oblast, aby byl pedagog schopen integraci zajistit a být přitom kvalifikovaný...