František Novotný vypráví současným jazykem:

Loďmistr, který to vše způsobil, uskočil zděšeně zpět k brlení.

„Ty pitomče!“ zařval jsem. Vzedmula se ve mně vlna vzteku, ještě vyšší než ty, které nás míjely.

Ten chlap právě zničil moji naději, můj sen o zbohatnutí.

Ani nevím, jak jsem seběhl ze schůdků na hlavní palubu a vytrhl mu sekeru z ochromených rukou. Kdybych měl čas, rozpoltil bych mu lebku, ale musel jsem dát přednost důležitějším věcem. (Str. 17)

Vysvětluje dobové okolnosti (třeba návrat Stuartovské linie na trůn), ale také něco z původního Defoa vynechává. Pochopitelně, originál je rozvláčný, dlouhý a má několik dílů, zatímco tohle je kniha pro děti a mládež. Výsledek je ovšem výborný; čtivý, srozumitelný a zvýrazňuje trosečníkovu proměnu – poznání svých chyb, stud za prohřešky a pochopení, že dobyvačnost a nadvláda bílého muže není jeho právo.

(I když, že by došel tak daleko, že by uznal i právo kanibalů na své zvyky, je přece jen málo uvěřitelné.)

Tehdy jsem si uvědomil, že jsem se ostrova nezbavil. Stále jsem byl jeho zajatcem, nikdy jej nepřestanu nosit v hlavě. Mé životní zkušenosti, víc než čtvrt století v osamění na pusté výspě, kde jsem právě proto měl dost času k úvahám nad tím, jak prostředí mění člověka, změnilo i mě a nevratně mě odlišilo nejen od mách vrstevníků, ale vlastně od všech lidí na světě. Znamenalo to, že kdekoli na světě, budu stále žít na ostrově – na ostrově své výlučnosti, kam mě zase může doprovázet jenom Pátek. (Str. 188)

Jediné, co mi zpočátku dělalo potíže, bylo zorientovat se v plachtách a akcích při snaze loď zachránit před ztroskotáním. Novotný je námořní kapitán jachty a všechno zná z praxe, stejně jako to musel znát Robinson, takže je to tam asi správně – ale je to dřina. Naštěstí je na zadní předsádce otištěn jak plachetní plán lodi, tak její řez a schéma ráhnové plachty se všemi zvratičkami, halžemi, refovacími pruhy a bulinami, a máme se kam podívat. Když už jsem u předsádek, na přední je mapa ostrova. Nechybí ani ilustrace Zdeňka Buriana.

Stavba děje je jiná než si pamatuji u Plevy, tady začínáme rovnou ztroskotáním, ale v prostřizích se vracíme do minulosti, k Robinsonovu útěku z domova, prvnímu ztroskotání a kletbě kapitána Gilmora, k útěku z otroctví a podnikání v Brazílii. To je opět modernější a rozhodně barvitější.

Celkově vyznívá kniha drsněji, ale také pravdivěji než verze od Plevy. Je samozřejmě otázka, co je pro který věk vhodnější, ale tahle myslím obstojí i u dospělých.

Odkazy: