Srovnejme si osteoporózu a nedostatek kostní hmoty s jinými závažnými zdravotními problémy. Celoživotní riziko rakoviny prsu je patnáct procent. Celoživotní riziko zlomeniny krčku sedmnáct procent. Zlomeniny v důsledku osteoporózy a nedostatku kostní tkáně vedou ke stejnému počtu hospitalizací jako mrtvice a infarkty. Přesto se zdá, že zdraví kostí nebereme tak vážně jako ostatní zmíněná onemocnění. Ženy chodí mnohem častěji na mamograf než na preventivní vyšetření na osteoporózu a většině žen, které utrpí zlomeninu krčku (což by mělo být automaticky podnětem k léčbě osteoporózy), se nedostane správné následné péče. (Str. 145)

Druhá část se věnuje příznakům, změnám a jejich vysvětlení.

DRUHÁ ČÁST: POCHOPENÍ ZMĚNY: CO ČEKAT, KDYŽ OČEKÁVÁTE MENOPAUZU?

7. Menopauzální proměny: Změny síly, proporcí a kondice
8. Srdeční záležitost: Kardiovaskulární onemocnění
9. Je tu vážně takové horko, nebo se mi to jen zdá? Vazomotorické symptomy a jak oheň uhasit
10. Menstruační chaos: Abnormální krvácení a co si s ním počít
11. Zdraví kostí: Základy biologie kostí, osteoporózy a prevence zlomenin
12. Toto je váš mozek v menopauze: Mozková mlha, deprese a demence
13. Vagína a vulva: Menopauzální genitourinární syndrom a jeho léčba
14. Zdraví močového měchýře: Jak překonat kulturu mlčení
15. Promluvme si o sexu: Komplikovaný příběh touhy
16. Vyspím se ještě někdy? Poruchy spánku a jak je řešit

A konečně část třetí podrobně rozebírá způsoby léčby, od hormonální terapie přes fytoestrogeny po všemožné diety a doplňky stravy.

TŘETÍ ČÁST: LÉČBOU KE ZMĚNĚ: HORMONY, DIETY A DOPLŇKY STRAVY

17. Menopauzální hormonální terapie: Od komplikované minulosti po současnost
18. Filmový vesmír hormonů: Jaká hormonální terapie je pro vás vhodná?
19. Fytoestrogeny, potraviny a hormony: Fakta a módní výstřelky
20. Bioidentické, přírodní a namíchané: Jak odlišit medicínu od marketingu
21. Menodiety: Co je zdravé nejen v období menopauzy
22. Menoceutika: Doplňky stravy a menopauza
23. Antikoncepce a přechod do menopauzy: Prevence těhotenství a zvládání menstruace

Upozorňuje na obtíže studií kolem výživy,

Strava se navíc nesmírně obtížně studuje. Můžeme se podívat na populaci a zaznamenat vzorec stravování, který se domněle pojí s nějakým pozitivním zdravotním výsledkem – tomu se říká observační studie. Uveďme si příklad: na základě sledování skupiny žen žijících ve východní Asii lze zjistit, že se u nich méně často vyskytují návaly horka, a také, že jedí více sóji než ženy ve Spojených státech. Mohla by být sója příčinou? Možná, ale je to jen domněnka. Také za tím může stát skutečnost, že v této části světa ženy sóju konzumují ve větším množství celý život, nejen v období přechodu. Nebo že strava bohatá na sóju obvykle obsahuje i více zeleniny a méně nasycených tuků. Nebo možná lidé žijící ve východní Asii jedí sóju již celá staletí a jejich organismus se tomu přizpůsobil, takže ji dokáže lépe využívat, ať už díky genetice, nebo prostřednictvím odlišných střevních bakterií, takže tuto výhodu nelze přenést na jiné populace. Nebo možná vůbec nejde o sóju; konzumace sóji může souviset se vzděláním či jinou sociální determinantou zdraví. Vztah sóji a sníženého rizika návalů horka také může být falešným zjištěním, pouhou statistickou náhodou.

Jídlo a způsoby, jak ho naše tělo využívá, představují velmi složitou problematiku a jen stěží ji lze jednoduše shrnout. Observační studie mohou generovat zajímavé informace a hypotézy, ale málokdy se jedná o tak průzračná data, aby se z nich daly vyvozovat jednoznačné závěry. (Str. 286)

dává rady, jak posuzovat produkty (toto je jen ukázka, rad je asi deset a jedna užitečnější než druhá)

POZOR NA PRODUKTY, KTERÉ TVRDÍ, ŽE ZVLÁDNOU VŠE: Návaly horka, náladovost, křeče, bolesti hlavy či bolesti zad jsou různé zdravotní potíže a představa, že na všechny existuje jeden univerzální lék, není z biologického hlediska reálná. Jestliže se doplněk stravy zdá být příliš dobrý na to, aby to byla pravda, tak to pravda skutečně není (mimoto by po něm už dávno skočil farmaceutický průmysl). (Str. 318)

Knihu uzavírá přehled toho, jak k menopauze přistupuje sama autorka a závěrečné shrnutí.

ČTVRTÁ ČÁST: JAK DOSTAT ZMĚNY POD KONTROLU

24. Vítejte na mé menoparty: Jak řeší menopauzu gynekoložka
25. Závěrem: Pojďme si to shrnout

TESTY HLADIN HORMONŮ ZE SLIN: Nejsou nikdy indikovány. Nikdy. Kdyby nějaké mé kamarádce lékař doporučil test hladiny hormonů ze slin, poradila bych jí, ať ho požádá o vrácení peněz, jde pryč a zapomene všechno, co jí ten člověk řekl. Často se setkávám s ženami, které zaplatily spoustu peněz, a tak jsou pochopitelně naštvané, když jim řeknu, že takové testy nemají žádnou cenu. Nejčastěji se jedná o ženy, jež si testy objednaly na radu naturopata. Vysvětlovat, proč jsou takové výsledky k ničemu, je pokaždé obtížné. Lidem se nechce věřit, že by laboratorní vyšetření s výsledky vytištěnými na papíře mohlo být z lékařského hlediska bezvýznamné. Mimoto také nikdo neslyší rád, že za něco zbytečně vyhodil peníze. (Str. 348)

Erudovanost jsem už zmínil, informačně je kniha nabitá a po téhle stránce nemá chybu. Co se ovšem nedá přehlédnout je, že je to zároveň tak trochu křížová výprava. Rozčileně komentuje nedostatečný přístup společnosti k některým nemocem:

Zdá se, že osteoporózu naše kultura přijímá jako samozřejmost, což je příšerné a mě to hrozně štve. Možná společnost prostě předpokládá, že ženy budou křehké – tak proč se zabývat něčím, co je „normální“? Jakoby na potřebách stárnoucích žen poté, co se společnost rozhodne, že už nejsou dost sexy, nezáleželo – měly by zkrátka mlčet a přijmout svou senilnost. Někteří lidé se také mylně domnívají, že prevence nefunguje nebo že léky na osteoporózu představují příliš velké riziko. Na rozdíl od rakoviny prsu či obav z antikoncepce se o osteoporóze v novinách nepíše, což ve mně vždycky vyvolává dojem, že jsou ženy redukovány na prsa a plození dětí. Spousta žen tak možná jen neví, že jim osteoporóza hrozí, že jde o závažný zdravotní problém a že existuje prevence i léčba. A vůbec, komu by se chtělo zaobírat nemocí, kterou si spojujeme s babiznami, starými čarodějnicemi a stařenkami? (Str. 145)

Dvojí přístup k hormonům:

Před každou menstruací i během ní, v těhotenství i po porodu nás okolí obviňuje, že s námi cloumají hormony. A co se stane, když se těch údajně toxických hormonů konečně zbavíme? Náš mozek prý přestane fungovat. Soudit ženy podle jejich hormonů je vrcholným útokem ad hominem (nebo by se možná spíše mělo říci „ad feminem“), a právě takové nactiutrhání představuje základní princip patriarchátu.

Pomineme-li urážlivost toho všeho, stereotypy o ženách a jejich údajně hormonálních mozcích škodí na mnoha frontách. Jestliže se očekává, že se budou ženám s věkem zhoršovat mentální schopnosti, nic je nemotivuje hlásit znepokojivé příznaky, a tudíž tiše trpí v domnění, že prožívají cosi normálního. Zdravotní potíže postihující mozek jsou již takto v mnoha kulturách a zemích nespravedlivě stigmatizovány, takže když se k tomu přidá stud za údajně hormony zmítaný mozek a také společenské pohrdání stárnoucími ženami, je s podivem, že vůbec nějaká žena po čtyřicítce obavy o zdraví svého mozku nahlásí. (Str. 157)

Nebo některé produkty určené ženám:

NEPOUŽÍVEJTE VLHČENÉ UBROUSKY: Ubrousky se mohou hodit ženám trpícím inkontinencí, aby se měly čím otřít, když jsou mimo domov. Většina těchto produktů však obsahuje dráždivé látky a z hygienického hlediska jsou zbytečné. Často bývají příčinou perianální dermatitidy a podráždění vulvy. Na téma vlhčených ubrousků bych mohla napsat esej o deseti tisících slovech: spojují v sobě infantilizaci žen (jsou určeny k odstraňování stolice z dětského zadečku; ženy nejsou miminka a dokážou se utřít toaletním papírem nebo použít bidet), pozůstatky kultury čistoty (čistota, či spíše zdánlivá čistota ubrousků znamená, že je žena „v pořádku“) a posedlost patriarchální společnosti ponižovat ženy kvůli normálním projevům jejich těla (potřebuje-li ženská pokožka speciální péči kvůli kontaktům s muži, ale naopak to neplatí, pak z toho vyplývá, že ženy jsou ze své podstaty špinavé). Kdyby u vlhčených ubrousků opravdu šlo o hygienu pohlavních orgánů, a ne o ponižování žen, tak by byly regály obchodů plné podobných parfemovaných produktů pro muže. Mohly by se jmenovat třeba Pinďovo potěšení, Únik z Alcatrazu nebo Voňavý Cipísek. (Str. 175)

Neumím moc posoudit, jak moc je to případné (ale zrovna ty ubrousky se mi úplně nezdají jako nástroj nadvlády). Každopádně rozčilené poznámky jsou všudypřítomné.

Už na začátku přechodu do menopauzy mě štvalo, jak nerovnou zdravotní a společenskou zátěž způsobují děloha, vaječníky, vagína a vulva. Jako kdyby to byly ostnaté dráty na překážkové dráze plné bláta. A když tuto potupnou dráhu žena překoná, místo menopauzálních vavřínů ji čeká reinstalace na Ženu 2.0. O něco méně žádoucí upgrade, navíc s balíčkem dalších zdravotních překážek, s nimiž bylo potřeba se smířit. Zase musí něco překousnout a zase je považována za méněcennou oproti mužům. Je to, jako by si to musela celé zopakovat. Jenže teď je to horší, protože je stará.

A tím to bylo. Důvodem mého vzteku bylo tohle reprodukční vyúčtování. Poznání, že menopauza je jen další způsob, jak na ženy dopadá větší část břemena zachování druhu, další forma zneužití našeho biologického nastavení proti nám. Je to gaslighting ve své nejhorší podobě, protože právě toto biologické nastavení (od puberty až do hrobu) doslova porodilo lidstvo takové, jak jej dnes známe. (Str. 351)

Odkazy: