Další skvělé verše tvoří Zuřivou báseň, jsou dokonale vypovídající – a ten závěr!

Chechtám se jako racci krutí,
pro bolest zkusím cokoli:
zatnu si třeba drápky s chutí
do těla, které nebolí
Ten úlek ve skutečné ráně
mou mysl, než si zešílí,
výkřikem poraněné tkáně
přehluší aspoň na chvíli
Chtěla bych vřele kopnout do zdi,
ať mě to uvnitř nezebe,
v břiše mi leží zmrzlí drozdi,
vlastně chci kopnout do sebe
Chtěla bych syčet jak plyn zlostí,
chtěla bych hnusně, svinsky klít,
směšné dny, sebe bez milosti
na skládku někam zahodit
Chtěla bych praštit do omítky,
až by mi klouby omdlely,
a do té tvrdé tupé zídky
vrazit tě navždy, příteli.
(Zuřivá báseň, str. 23)

Kniha je – kromě velmi podařených básní – zajímavá i graficky. Doprovází ji totiž reprodukce autorčiných obrazů:

Které mají výrazný styl a barevné ladění. Příklad – Zrcadlo:

Typografie barevnými nadpisy, velkými písmeny a výbornou prací s prázdným prostorem připomíná japonské kaligrafie, propracované je i celé balení – papírová otevírací obálka má vložené obrázky a do výřezu pak knihu menšího formátu. Péče byla zkrátka věnovaná každému detailu.

Odkazy: