Minulý díl začínal konstatováním, že je poslední – a než se rok s rokem sešel, je tu pokračování. Situace se proměnila, zemřeli někteří básníci, nastalo prázdno, které se ovšem musí zaplnit. (Editorial, str. 7) A tak jsem se mohl zase probírat výběrem všemožných básnířek a básníků a jejich verši. Skvělými, průměrnými i takovými, které je lepší přeskočit… Ale tak to je vždycky a příjemce v nich hraje stejně důležitou roli (takže co připadá mně průměrné, jiného bude fascinovat).

Koho jsem si založil letos a budu hledat, jestli nevydal nějakou sbírku?

• Karlu Cikánovou, citlivě vnímající stav světa;
• Jana Cimického, inspirovaného Nezvalem:

• Verše plné vděčnosti Delicie Nerkové;
• Rozárku Riegrovou, jejíž báseň Rybíz mi evokovala fascinující styl Karla Šiktance šedesátých let:

Do sebe sama nahá vzstupovala
když nepřišel.
Hluboko do kůže planoucí tmu si zahladila,
popel ledu. Hořel. A uhořel.
(...)
(Rozárka Riegrová: Rybíz, str. 150)

• bytostné básně Libuše Stráníkové nebo Hedviky Šlápotové.

Když se tak na ten přehled dívám, je toho hodně (a to jsem vynechal osvědčené klasiky jako Jarmilu Hannah Čermákovou, Věru Kopeckou nebo Jiřího Žáčka). Jinými slovy, chcete-li si udělat obrázek o současné české poezii, almanach se vám určitě bude hodit.

Odkazy:

• Ohlédni se, nezkameníš v ČBDB
• Ohlédni se, nezkameníš v Databázi knih

STIBOR, Vladimír a kol. Ohlédni se, nezkameníš. Hradec Králové: Milan Hodek | Paper Jam, 2021. ISBN 978-80-88372-15-8.