Třetí díl souborného vydání Karla Šiktance mapuje jeho verše z druhé poloviny šedesátých let. Obsahuje sbírky „Zaříkávání živých“ (1966), „Adam a Eva“ (1968) a „Jak se trhá srdce“ (1971). Všechny tři obsažené sbírky jsou podobné co do obrazové bohatosti, planoucích symbolických scén a drásavosti, ale ty druhé dvě jsou navíc vázanější a tudíž se mi líbí víc.
Sbírka Adam a Eva, to je zjevení! Opravdu, ještě jsem nečetl nic tak intenzivního, naléhavého a přitom nádherného. Verše mají rytmus i zvuk skloubený do jednoho celku, který vás nese jako velká vlna. A pak s vámi třískne o útesy.
Už úvodní Modlitba k bohyni paměti (Str. 60) je taková:
(...)
Je číhavo.
Svůj času běh si bída hlídá
na ciferníčku v garáži.
A šmíra šmíru v sedle střídá.
A šmíruje. A nevraží.
Je bezradno.
A zem se točí.
A mesiášci v éteru
malujou slepý bráně oči
a brousí v blátě sekeru.
(...)
A co teprve cyklus Adam a Eva. Den první (Str. 73):
(...)
a vory šly,
a vorvani,
a pór,
a prapor orvaný,
táhla ho pryč, a její oči
hlídaly, zda se neotočí,
a tresky šly,
a třesky plesky,
a stezky már,
a marné stesky,
strhla ho k sobě - ustrašená,
že se jí dívá přes ramena,
a růže šly,
a kůže hroší,
a hladiny,
a hladonoši,
padala v něm - a kdesi vzadu
slyšela ržát tu hrůznou řadu,
(...)
Vracím se ke sbírce opakovaně a na intenzitě neztratila ani za mák. Opravdu doporučuji.
Lilo.
Lilo. Bíle lilo.
Srdce v hrdle, marně spala. Marně
v sobě zhasínala. Stál v ní plamen.
Tklivý. Lstivý. Stál, a z noci
fialové táhli k němu dávní dnové.
Její dávní mrtví dnové. V suchých
loktech suché dříví - - - Vlky
v patách --- Jako živí ---
Lilo.
Lilo.
(Str. 78)
I sbírka „Jak se trhá srdce“ je taková. Tohle nejsou knihy na jedno či dvě přečtení...
Aktualizace 19. 7. 2016: po dalším návratu ke knize mohu jen potvrdit, co jsem napsal výše. Je skvělá! I ve sbírce „Jak se trhá srdce“ jsou mimořádně působivé pasáže. Třeba části básně Snídaně v trávě
(...)
Vzala z trávy hada. A kde zbylo moře,
nechala ho bloudit od pahorku k hoře.
Od kotníčku k ústům. Od prstenu k šíji.
Jak by chtěla utřít pláč, co srdce míjí.
Na trní, co jeho. Na trní, co její.
Jak by chtěl utřít slzy po zloději.
Sama. Dlouhá. Bílá. Po všech živých veta.
Paškálová svíce na prostředku světa.
(...)
(str. 118, Snídaně v trávě)
Aktualizace 17. 10. 2020: Tentokrát jsem byl překvapen, jak na mě zapůsobila poslední báseň sbírky Jak se trhá srdce – Moje láska listopadka. Ten dialog, tajemná žena, svádějící a volající Pojď – na každý argument proč ještě ne má odpověď:
(… )
„Mám syna.“
„Vyroste.
Slyšíš? Už teď se budí ze sna,
když zahřímá.
Cinknou, hvízdnou medvědáři,
zbude vlásek na polštáři
a na nebi
celá bílá cesta do Říma.“
„Mám v něm okov na tom vlásku.“
„Nabídnou mu lež. A
lásku.“
(… )
Na Samhain se dějí věci…
Odkazy:
nakladatelství Karolinum, Praha 2001, ISBN 80-246-0261-X, cena 198 Kč
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.