Antigenní testy za poslední roky s covidem důvěrně známe všichni. Smícháme nějaké tělní sekrety s dalším roztokem, nakapeme na určené místo a za chvíli se objeví jedna nebo dvě čárky. Jak přesně to ale funguje?

Pokud máte představu o analytických metodách, z použitých komponent a chování identifikujete, že jde o nějakou verzi chromatografie na tenké vrstvě. Rozpouštědlo, nakapané na proužek potažený sorbentem (=zachycovač), vzlíná – a při tom unáší rozpuštěné látky. Ty se na sorbent buď rozdělují v různých vzdálenostech, nebo reagují s látkami na sorbent nanesenými.

Mě ovšem zajímalo víc detailů – co se barví, proč, a co vlastně kontroluje druhý barevný proužek? K tomu jsem sesbíral několik letáků z různých testů (Flowflex, RealyTech) a soustředil se na jejich popisy principu.

Mluví se tu o antigenním testu, co je to tedy ten antigen? Obecně je to nějaká cizorodá látka, kterou dokáže imunitní systém identifikovat a pomocí protilátek ničit. To naznačuje už název, zkratka z „antibody generator“, tj. něco, co způsobí vytvoření protilátek. V našem případě je to „nukleokapsidový antigen“ viru SARS-CoV-2, tedy látka z obalu coronaviru.

Odebraný vzorek se smíchá s extrakčním pufrem. Slovo pufr označuje látku, která dokáže do určité míry udržet stabilní pH i v případě, že se do směsi přidá kyselá či zásaditá příměs (Pufr ve Wikipedii). To je důležité, řada reakcí probíhá jen za určitých hodnot pH. Flowflex i RealyTech píší o jeho složení, že je to „detergent a tris buffer“. Detergent může být leccos, to hlavní je ale jeho vzlínavost – je to nosné médium. Tris je nejčastější pufr v imunochromatografii, tris(hydroxymethyl)aminomethan (Tris ve Wikipedii).

Všechny reakční látky jsou (u RealyTech) součástí testovací destičky. Místo, kam se kape směs se vzorkem, obsahuje koloidní zlato konjugované (=spojené) s monoklonální protilátkou proti coronaviru. Monoklonální znamená, že látku vytvořil jediný klon bílých krvinek přímo na konkrétní antigen, je specifická.

Pokud vzorek obsahuje virus a tedy jeho bílkoviny (=antigeny), protilátka se na ně naváže a vytvoří komplex. Ten je pak rozpouštědlem unášený k místu prvního proužku, kde je ukotvená sekundární monoklonální protilátka proti Coronaviru. Ta se na jeho bílkovinu váže také, jen na jiné místo, a komplex se tudíž na proužku zachytí.

Nepodařilo se mi úplně najít, proč se to pak obarví. Koloidní zlato je bezbarvé, ale u větších částic zčervená. Možná je to vzniklým komplexem? Nebo tím, že se na proužku „vychytají“ zlatem označené komplexy a částice zlata se k sobě přiblíží? Každopádně barva indikuje zachycení komplexu a tudíž přítomnost virů.

Samozřejmě ve vzorku není viru tolik, aby spotřeboval veškerou označenou protilátku (a u negativních tam není žádný), takže roztok unáší dál i ji samotnou. Doputuje k druhému proužku – a tam je to nejzajímavější. Proužek totiž obsahuje polyklonální kozí protilátky proti myšímu globulinu. Cože? Jaká koza, proč myši a jaké protilátky zase? Vždyť protilátky tam právě doputovaly…

• Inu, protilátky jsou také bílkoviny, stejně jako antigeny, takže skutečně může existovat protilátka proti protilátce. Prostě proti všemu cizorodému.
• Proč kozy? Protože mají po naočkování cizorodou látkou silnou imunitní reakci, a zároveň jsou dost velké aby se látky získalo dostatečné množství. (zdroj Creative Biolabs)
• No a co ty myši? To se špatně hledá, ale je to vlastně jednoduché, stačí se zamyslet. Za jakých okolností bude kozí protimyší protilátka reagovat s tím co tam doputovalo? Jedině když to něco byla myší bílkovina… Zřejmě se tedy monoklonární protilátky pěstují na myších.

Každopádně, pokud vše proběhlo tak jak má, tj. bylo tam správné množství extračního roztoku a byly tam unášené protilátky, obarví se i kontrolní proužek. Mechanismus je stejný, ukotvené protilátky vychytají zbylé covidové protilátky a jejich koloidní zlato vede ke zbarvení.