Bill Slavin: Jak se co dělá

Další kniha vysvětlující všední věci, které jsou všude kolem nás. Postupně prochází tyto oblasti:

• Zábava a hry (baseballové míčky, plastoví dinosauři, plyšoví medvídci, ...)
• U nás doma (alobal, zápalky, tužky, mýdlo, zubní pasta, ...)
• Od polévky k oříškům (chléb, cereálie, kečup, bramborové lupínky,těstoviny, ...)
• Pod povrchem (džíny, bavlna, vlna, hedvábí, ...)
• Zpátky ke kořenům (cihla, cement, sklo, papír, ...)

Základem je vždycky velká kresba, zachycující výrobu od samého počátku, od surovin. Protože podobné knihy mohou být pro děti náročné, jsou nákresy pro oživení zabydleny nešikovnými montéry a dělníky, kteří předvádějí co se v daném kroku děje. A nebo to parodují.

Ve srovnání s Novou mamutí knihou techniky je tady menší důraz na fyzikální principy, o to větší ale na názorný popis kroků, strojů a procesu výroby. Určení knihy - pro děti a mládež - potvrzuje také volba popisovaných předmětů, je tu spousta hraček, sportovních potřeb, pochutin. Neznamená to ovšem, že by dospělým jakkoliv uškodila. Pro mě například byla novinka to, jak se vyrábějí tužky:

Publikace je to podařená, určitě alespoň prolistujte.

V dávných časech měla sůl doslova cenu zlata. Římané platili svým vojákům vzácnou solí. Anglické slovo "salary" (plat) pochází ve skutečnosti z latinského sal, sůl. (Str. 108, Sůl)

Aktulizace 3. 1. 2025: náhodou jsem při uklízení knihovny vytáhl tuhle encyklopedii – a už jsem ji do police nevrátil. Popisy všemožných postupů jsou vážně zajímavé a zábavné. Tentokrát jsem si založil pár nových detailů.

Například při výrobě drátů se ocelové tyče svaří do dlouhých smyček a moří se v roztoku kyseliny sírové, aby se odstranil kámen vzniklý při válcování. Smyčky se protáhnou vápenným roztokem a zapečou se, aby lépe drželo mazivo, které je třeba při tažení drátu. (Str. 77, Drát)

Výroba umělého hedvábí je docela náročná série chemických reakcí – celulóza + hydroxid sodný, pak smíchání se sirouhlíkem, pak rozpuštění v hydroxidu sodném, pak káď s kyselinou a teprve pak vznikají nová vlákna.

Ne že by snad výroba přírodního hedvábí byla jednodušší, tam se zase zámotky máčejí v horké vodě a pak se každé vlákno odmotá (a může být dlouhé až 610 metrů!): Pět až osm fibrionových vláken se protáhne porcelánovým očkem na otáčející se cívku. Když se každý zámotek odmotá, naváže se vlákno dalšího na předchozí, aby vznikl nepřerušený pramen. (Str. 129, Hedvábí)

A při výrobě tabulového skla se nechává tavenina plavat na hladině roztaveného cínu (protože ten dělá dokonale hladký povrch a zároveň taje při nižší teplotě než sklo, takže se na něm sklo chladí, tuhne a zůstává hladké).

Zkrátka jedna věc zajímavější než druhá. Tuhle knihu mohu jen doporučit.

(str. 42, Alobal)

Odkazy:

• Jak se co dělá v ČBDB
• Jak se co dělá v Databázi knih

SLAVIN, Bill. Jak se co dělá. Říčany u Prahy: Junior, 2007. ISBN 978-80-7267-318-6.