Samoohřívací polštářek je úžasná věc.
Sáček ze silného igelitu, v něm zatavený jakýsi roztok, vypadá to úplně nevinně. Pak přehnete plíšek, který volně plave uvnitř, a začnou se dít věci.
Od plíšku se rozběhnou všemi směry bílé čáry tuhnoucího roztoku.
Během pár vteřin je z celého obsahu bílá hmota a celé to hřeje. A u některých typů vydrží hřát až hodinu (býval tu odkaz na graf úbytku teploty ohříváčku Amaroun, ale web už neexistuje).
Bolí vás záda? Prohřejte si je. Spíte ve spacáku? Hoďte si ohříváček do nohou. Musíte držet hlídku někde venku - co si prohřát ruce? Možností jsou stovky...
Jaký zázrak to má na svědomí? Že některé látky při krystalizaci teplo produkují a jiné zase teplo z okolí odebírají není nic zvláštního, souvisí to s energetickou výhodností uspořádaného a neuspořádaného stavu molekul. Mnohem zajímavější je kouzlo s plíškem.
V polštářku je nasycený roztok octanu sodného, látky tající a krystalizující při teplotě 54 (jiné zdroje uvádějí 58) stupňů Celsia. Jenže roztok lze - pokud je dostatečně izolován od vnějších vzruchů - zchladit až na pokojovou teplotu, aniž by ke krystalizaci došlo. Pak stačí nepatrný impuls a dojde k okamžité změně skupenství a s tím spojenému uvolnění tepla. Ohýbání kovu s členitým povrchem vede k uvolnění drobných částic, které poslouží jako krystalizační jádra.
To nejlepší na konec - ohřátím na teplotu vyšší než je 54 (58) stupňů, třeba ve vroucí vodě, se krystaly zase rozpustí a polštářek je připraven k dalšímu použití.
Zdroje:
Aktualizace 25.11.2012: doplněné fotografie.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.