Koupil jsem tuhle plyšáka - a doma koukám, že mi tam prodavačky zapomněly „tvrdou bezpečnostní etiketu“. Není mi sice jasné, proč se nerozječel rám u východu, ale to už nebyla moje starost. Moje starost byla jak tu věc sundat, když je konstruovaná tak, aby jednoduché sundání vyloučila. Uvažoval jsem, že se seberu a s účtenkou půjdu zpátky, neodstraněním ochranného prvku je de facto zboží znehodnocené - ale zvědavost byla silnější.

Přichystal jsem si několikery kleště a začal zkoumat, jak to funguje. Pamatoval jsem si, že odstraňování probíhá ve speciálním držáku, kam etiketu prodavačky položí a rázem je z etikety jehla vytažená. Že by nějaké otáčení? Etiketa má na sobě rýhu, je složená ze dvou kusů, zkusil jsem je tedy, drže každou část v kombinačkách, pootočit. Ani náhodou! Nu, hrubá síla pomůže určitě, plast je plast. Vzal jsem štípačky a začal „odkusovat“ jednotlivé kousky.

A co to na nás kouká?

Cívka s čipem.

Když si vzpomenu na princip fungování radiofrekvenční identifikace - RFID, snadno domyslím její účel. Že školy vím, že (zjednodušeně řečeno) cívka při průchodu elektromagnetickým polem indukuje elektrický proud, a naopak, proud procházející cívkou generuje magnetické pole. Uvnitř detekčního rámu u dveří je zmíněné pole, když pronesu etiketu, v cívce se vygeneruje proud, probudí čip se zakódovaným číslem, ten vyšle rádiový signál, rám ho zachytí a spustí alarm.

Hezké, leč nesprávné vysvětlení - Mikrom mě komentářích upozornil, že se jedná spíše o keramický kondenzátor a paralelní LC článek, který svou přítomností rozladí pole v detekčním rámu a to způsobí alarm. Tvar odpovídá a že brány takto fungují potvrzují i diskuze (viz. Mikromův příspěvek). Na kondenzátoru jsou jen symboly IOI (nebo 101) - k tomu jsem žádné informace nenašel.

Netrvalo dlouho a v komentářích se objevilo úplné vysvětlení (Jindřichu, díky!). Cituji: „v detekční bráně, jak již řečeno, kmitá oscilátor, v prostoru brány je rozptýleno jeho kmitající elektromagnetické pole a za obvyklých okolností se nic dalšího neděje. Pokud do prostoru brány vstoupí ta etiketa, naladěná na stejný kmitočet, začne rezonovat s tím polem a protože její obvod je poměrně nekvalitní (terminus technicus z hlediska elektromagnetických vlastností, ne že by byl mizerně vyroben), vznikají v něm významné energetické ztráty a ty musí dodat ten oscilátor v bráně, který to všechno budí. Oscilátor tak ovšem musí rázem odebírat o to více energie ze svého napájení a to je ten moment, který se hlídá. I spustí se poplach. Takže stručně řečeno, hlídá se zatížení oscilátoru v bráně odběrem té energie, kterou odsává pasivní laděný obvod. Žádný čip netřeba - je to mnohem primitivnější (a tudíž levnější) než RFID, které je schopno aktivně vysílat nějakou informaci.“

Etiketa má ještě ale další část, mechanismus uchycení (který pro mě byl poněkud důležitější, když se ji snažil sundat) v části napravo:

Postupným odlamováním jsem odhalil následující soupravu mechanických částí:

Po rozebrání se ukázalo, že je to pružinka, tři ocelové kuličky a dva v sobě vložené „náprstky“, jeden s otvory pro kuličky. A upínací jehla, samozřejmě.

Mechanismus uchycení jehly mi připadá mnohem zajímavější než cívka. Tlak pružinky na vnitřní náprstek se přenáší na kuličky, které tlačí směrem k sobě. Vsunutí jehly je snadné, pří pohybu dovnitř pružinku stlačí a mezi kuličky se dostane. Při zpětném pohybu jsou ovšem síly protisměrné a jehla vytáhnout nejde.

Teď ještě přijít na to, jak se etiketa sundává v obchodě. Zkusil jsem jehlou otáčet a lehce ji vytahovat - a ano, po mnoha otáčkách ji kuličky ven pustily. Jenže proti takovému otáčení je jehla pojištěná, její koncový prvek, ten lesklý knoflík, se protáčí.

Společnými silami jsme v komentářích dospěli ke zjištění, že „otvírák“ má v sobě silný magnet, který přitáhne destičku před pružinou. Ta se stlačí, kuličky se uvolní a jehlu lze vytáhnout. Nějak takto:

Ještě pár odkazů - princip RFID identifikace zboží, ukázky tvrdých etiket, semestrální práce (pdf) Martina Randuse taktéž o RFID.

Aktualizováno 10.2.2010 na základě komentáře od BB - odstraněny zmínky o strojovém otáčivém sundávání; magnet bude pravděpodobnější.

Aktualizováno 12.2.2010 - příspěvky Tomáše Peciny, Tribuna a následně Janusky potvrdily, že odepínání mechanismu funguje s pomocí silného magnetu. Doplnil jsem článek a přidal jedno schéma.

Aktualizováno 13.2.2010 - Mikrom poznamenal, že se jedná spíše o keramický kondenzátor než o čip - zapracoval jsem komentář do článku.

Aktualizováno 15.2.2010 - Jindřich napsal vyčerpávající a srozumitelné vysvětlení, ocitoval jsem ho v textu.