Každá kapitola, každé vyprávění je alegorie, nejvýraznější v setkáních s jednotlivými postavami na planetách. Lampář, který slouží aniž by věděl čemu, vládce, který vládne pro vládnutí, zeměpisec, který popisované země nikdy neviděl, byznysmen, pro nějž se peníze staly vším... Vztahy mezi lidmi (možná princův vztah ke květině naznačoval vztahy mezi muži a ženami?), "ochočení" a zodpovědnost, ale především dívání se na svět dětskýma očima. Alespoň někdy.

Kniha by mohla posloužit jako psychoanalytická pomůcka. Řekni mi, která kapitola tě nejvíce oslovuje a já ti řeknu jaký jsi, nebo spíš jaké problémy řešíš a jakou fází individuace právě procházíš. Mně se momentálně nejvíc líbí tahle (XXIII):

‚Dobrý den,‘ pozdravil malý princ.
‚Dobrý den,‘ řekl obchodník.
Byl to obchodník se znamenitými pilulkami utišujícími žízeň. Když člověk polkne jednu týdně, nemusí už pít.
‚Proč to prodáváš?‘ zeptal se malý princ.
‚Je to velká úspora času,‘ odpověděl obchodník. ‚Znalci to vypočítali. Ušetří se padesát tři minuty za týden.‘
‚A co se udělá s těmito padesáti třemi minutami?‘
‚Co kdo chce…‘
Kdybych já měl padesát tři minuty nazbyt, řekl si malý princ, šel bych docela pomaloučku ke studánce… (str. 77)

Aktualizace 23. 10. 2024: Jen pár postřehů z dalšího přečtení:

• Je to vyladěný celek, s těmi neumělými kresbami, skvěle to k naivnímu projevu malého prince pasuje.
• Malý princ je maličko otravný, inu jako princátko.
• Až teď jsem si uvědomil, že ty planetky, svou velikostí, představují omezenost myšlenkového světa svého vládce. Tudíž i Malého prince, jako dítěte v nás.
• Je ten had, co princi pomůže se vrátit, odkaz na hada z rajské zahrady?