Sotva se rozpršelo, svorně jsme se evakuovali do jediné uzavřené budovy – jídelny bistra, v němž stará žena na otevřeném ohni pekla placky plněné sýrem. Byl na ni fascinující pohled. Když roztahovala těsto, dávala do něj sýr, balila placku, otáčela ji na ohni a servírovala na talíř, neudělala samojediný zbytečný pohyb. S robotickou přesností zásobovala hladovějící dav dalšími plackami a lidskou podstatu její existence připomínaly jen občasné pohyby mimických svalů. Pohled na monotónní atmosféru tovární výroby placek mě unavil natolik, že jsem se po několika minutách jako raněné zvíře schoulil v rohu a usnul. Znám jen málo lidí, kterým by se podobná věc nikdy nestala. Následky podobného jednání bývají vždy stejné – přijde obsluha, nešetrně vás vzbudí a následně vyhodí. Nejinak tomu mělo být zde. Kuchařka se zvedla od svého ohniště a po cestě se ozbrojila velkým polštářem, aby mě mohla… přikrýt. Skutečně. (Str. 170)

Ještě jedna citace se Ziburovým přístupem k poutím – sympaticky civilní, že?

Samotná realita poutě přitom není vždy idylická a občas se sám sebe ptám, proč to všechno vlastně podstupuji. Ovšem ve vzpomínkách pouť ožívá vlastním životem stává se z ní důležitý životní milník a zdroj inspirace. Není týden, kdy bych si nevzpomněl na něco, co jsem na cestách prožil. Obvykle se zasměji nějaké situaci nebo si v mrzuté chvíli připomenu okamžiky úplné svobody. Nehledám v tom žádnou filozofii a nenamlouvám si, že by mi poutě nějak změnily život. Mám rád povrchní věci, užívám si všech výdobytků moderní doby, vyhýbám se nepohodlí a moc mi chutná káva i pivo. Jen si myslím, že je fajn získat zážitky ze světa, kde je všechno úplně jinak. Jako by tím člověk dával dohromady mozaiku života. A zjistil jsem, že je docela praktické se za těmito zážitky vydávat pěšky. (Str. 15)

Je to oddychové čtení, zábavné a poučné – malé medailonky vložené do textu popisují užitečné věci během putování, fakta o procházených místech, lidech. Hlavní poučení je ale skryté mezi řádky – že ačkoliv lidé jsou různí, převažují mezi nimi ti dobří. A to je to nejdůležitější poselství.

Odkazy: