Daší měsíc za námi a je čas na červnové recyčlánky. Před rokem jsem si tady archivoval pandemický fotoparadox, dvojici fotek z různých období – obchod plný lidí, ale bez zboží, a naopak. Vzpomínka na vrcholné covidové okamžiky mě rozčiluje dodnes, nesmyslný zákaz pohybu mezi okresy státu nezapomenu (ano, mám nemovitost v jiném okrese).
V lese jsem na pařezu našel pěknou hromádku slizu, nafotil jsem si ji a pak dohledal, že šlo o nějakou hlenku (možná hřívovka černá). Hlenky jsou unikátní organismy, podívejte se do článku.
A hurá ke knihám. Nadšený jsem byl z V práci nemusí být blázinec; to, jak v BaseCampu fungují (nebo fungovali) je esence zdravého rozumu a radost číst. A závidět. Hodně se mi líbily také Vztahy a mýty od Honzy Vojtka, moderně psaný a čtivý průvodce po všech fázích vztahů doplněný příklady z praxe. A do třetice, fotoatlas krásných míst, která si zahrála v Hobitovi a v Pánu prstenů – Middle-Earth Landscapes, radost prohlížet.
Naopak ani po dobrých dvaceti letech jsem záchvatům žvanivosti Martina Seymour-Smithe nepřišel na chuť. Kniha 100 knih, které otřásly světem tak zůstává především obrazem svého autora.
Další knihy – Ohňostrojení Roberta Fulghuma si zachovává standard jeho fejetonů, Cestou duhových skleněnek jsou pěkné básně Zity Malaníkové a výborné a intenzivní jsou verše Amandy Lovelace O čarodějnici, která se nenechala upálit.
Z historie literatury jsem si dostudoval Miltonův Ztracený ráj (poněkud přeceňovaný, myslím) a Kafkův Zámek. Ten je intenzivní, ale odpočinkové čtení to tedy rozhodně není. A obrázek o Kafkovi jsem si doplnil s knihou Radka Malého a Renaty Fučíkové Franz Kafka – Člověk své i naší doby.
Na závěr kresby Rašení a Podmořské harfy tón, který přetiskuji i sem.
(1998, A4, pastelky)
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.