William Shakespeare: Romeo a Julie (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Romeo a Julie Klasika největší opravdu není lehké čtení. Možná by to na jevišti bylo stravitelnější, ale v knize… Třeba Romeovu blouznění téměř není rozumět.

Rom. Žeť Mílek, ach, zrak maje zastřen stále, i slep k své vůli vidí stezku dále! Kde obědváme? – Ach! – oč byl ten spor? však nepovídej nic, já slyšel vše; o velké záští jde, však o víc lásky. -Nuž tedy, lásko sporů dychtivá! ó milující zášti! ó, ty vše, co nejprv stvořeno je z ničeho! lehkosti těžká, vážná marnosti, nestvůrná směsi krásných přeludů! ty, olověné pýří, světlý dýme; ty chladný ohni, zdraví churavé, vždy bdělý sne, jenž jsi a nejsi snění! -toť láska má, ač lásky mé v tom není.

Ale ani ostatní nejsou o moc lepší. Vybočuje jen bratr Lorenzo, jehož první rozmluva s Romeem je v překladu Josefa Václava Sládka dokonce rýmovaná, což musím říct bylo příjemné osvěžení.

Rom. Zdrav Bůh! můj otče.
Lor. Benedicite! Čí milé rty tak záhy zdravíte? Můj mladý synu, neklidné jen nitro tak časně dává lůžku »dobré jitro«. Pod víčky kmetů starost sedá bděle, a ta kde dlí, si spánek neustele; leč jaré mládí, mozek nezoujatý kde ulehnou, tam vládne spánek zlatý. Též tvoje přivstání mi svědčí, synu, že jakýs nepokoj má za příčinu, a ne-li tak, tož pravdu bych as řek', že náš Romeo nespal na dnešek.
Rom. Toť pravda; sladší oddech měl dnes jiný.
Lor. Bůh odpusť hříchy! - byl's u Rosaliny?
Rom. U Rosaliny, otče? - ne, to jméno i s jeho strastmi jest již zapomněno.
Lor.Toť hodný syn můj, kde's však byl v ten čas?
Rom. Vše povím ti, než optáš se mne zas. Já hostem byl u nepřítele svého, tam náhle někdo zranil mne, já jeho; a poranění jeho, ránu moji tvá pomoc jen a svatý lék tvůj zhojí. Věř, svatý muži, zášť mne neovládá, neb, o co já, též nepřítel můj žádá.
Lor. Mluv přímo, prostě; zpověď neurčitá též neurčité rozhřešení skytá.

Děj je notoricky známý, osvěžit si ho můžete ve Wikipedii. Já už si tu poznamenám jen dva postřehy.

Tak především původ té lásky. Ještě odpoledne se Romeo trápí nad Rosalinou, pak se vetře na ples a najednou je tu taková láska. Vzplanutí na první pohled, navíc oboustranné. Jistě, je to divadlo, ale tak snadné to nebývá.
Už jsem zapomněl, že bratr Lorenzo Romea a Julii rovnou oddal, takže při všech těch událostech byli manželé, ale hlavně mě překvapilo, že když si Julie má vzít na přání a rozkaz rodičů Parise, nikdo neřeší, že to jaksi už před Bohem nejde. Ani ona, a dokonce ani bratr Lorenzo se o tom nezmíní.

Celkově sice Romeo a Julie patří k základům vzdělanosti, už kvůli návaznostem a odkazům, ale že bych se k tomu chtěl vracet…

Odkazy:

SHAKESPEARE, William. Romeo a Julie. Praha: Městská knihovna v Praze, 2011.

William Shakespeare: Romeo a Julie

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv