Zkrátka romance. Že by mě ale nějak zvlášť oslovila, to nemohu říct. Dějem ne; kouzelník je všemocný, bezchybný, jeho pletichy jsou tak komplikované – a tak pěkně vychází. A všichni ostatní reagují jako loutky. Básnicky také ne, blankvers má očekávání rýmů nenaplní jaksi z principu. Jediná výjimka jsou promluvy bohyní, ty jsou opravdu poetické:

Na chvíli opusť, Ceres, štědrá paní,
obilí, oves, hrách, své žírné lány,
svá stáda opusť, opusť horské stráně,
zelené louky, čerstvě posekané,
hráze svých řek, co zpevněné jsou proutím -
dubnové spršky zjara pomohou ti
zdobit je kvítím dívkám pro věnce -
opusť i opuštěné milence,
(… , str. 72)

Ale asi evokují zpěv a jsou výjimkou.

Rozesetá moudra, která mě zaujala v jiných hrách, jsem tady také asi přehlédl. Jediné, co se dá dělat, je hledat a odhalovat motivy. Třeba:

• Kaliban jako přesmyčka od kanibala; ztělesnění pudovosti, temných přírodních sil, divochů
• Prosperův scénář jako analogie divadla, světa jako divadla
• Je Shakespeare ten mág, který si hraje a v závěru života svými kouzly napravuje svět?
• jakým právem Prospero vládl a rozkazoval duchům, proč je vlastně zotročil?

A s dalšími poradí poznámka překladatele Martina Hilského – mimo jiné motiv zrcadel a zrcadlení motivů, nebo význam bouře:

Bouře je erbovním znakem všech romancí. Objevuje se v Periklovi (Periklova žena Thaisa porodí za mořské bouře na lodi Marinu), bouře, tentokrát válečná, se strhne i v Cymbelínovi. Bouře je rovněž stěžejním obrazem Zimní pohádky, protože k ní dojde v rozhodujícím momentu hry, kdy Antigonus dorazí s Perditou k českému pobřeží. V žádné jiné hře však bouře nemá takový divadelní význam jako v Bouři. Bouře v Bouři proměňuje Shakespearovu romanci ve hru ve hře a v divadlo v divadle.

No, nevím. Symbolicky naplněná rozhodně je… bude ji ale asi nutné vidět v divadle, na samotné čtení moc není.

Odkazy: