Před rokem jsem konečně vyfotil (a identifikoval) drvodělku, krásnou a velikou včelu samotářku. Také jsem se pustil do opravy citací na blogu a konečně začal používat správné tagy. (ovšem kdo zpětně opraví těch více než tisíc článků, to vážně netuším). A když už jsem u počítačů, můžu rovnou zmínit jednu z knih. Large Scale Scrum je opravdu výborná příručka nejen o škálování SCRUM metodiky.

Pokračovat budu knihami poučnými. Nejprve výborná brožurka z výletu na Kuks, tedy František Antonín hrabě Špork (D. Ž. Bor), pak poněkud nesourodý sborník o recepci antické mytologie Vymyšlená Ithaka (četl jsem, abych si doplnil kontext k Odysseji), opět výborná Co je nového v logice (Jaroslav Peregrin) a na závěr naprosto katastrofická Spiritualita wellness. Typografie, obsah, smysl – všechno špatně.

Pak tu mám dvě knihy reportážní. Za prvé Bio je naše cesta, krásně zpracované a nafocené návštěvy BIO farem a výroben. A za druhé Poutnice Aleny Ježkové. To je zkušeně a poutavě napsaný deník ze tří poutí do Santiaga. A protože pouť má vždy duchovní přesah, můžeme plynule přejít ke knihám duchovním. Byly také dvě. Velmi originální zkoumání způsobů, jak dosáhnout lehkosti Lehkost bytí jako cesta (Ruediger Dahlke), a ještě originálnější parafráze Nového zákona – Parabible Alexandra Fleka. Z té jsem byl přímo unešený.

Abych si dostudoval východiska artušovských legend, přečetl jsem si část románu Erec et Enide od Chrétiena de Troyes. Bohužel v angličtině a bez veršů, takže jsem o dost přišel. A z beletrie jsem četl Vlčí ostrov (Lajla Rolstadová), trochu road movie, trochu útěk z města.

Z grafických knih určitě doporučuji Exlibris, reprezentativní průřez tvorbou Oldřicha Kulhánka. A komiks Velké dobrodružství Pepíka Střechy od Pavla Čecha – myslím, že patří k jeho nejlepším.

Ještě kresba Pravda o jablku a dvě fotobásně, Vůně léta a Vzkaz (který přetiskuji i sem).

Čísi zručné
ruce psaly
na zeď nářků tichý vzkaz

Vzkaz o lásce
o souladu
O radosti z prostých krás


(17. 4. 2019)