Z definice wellness vyplývá jasná provázanost se zdravím člověka a s kvalitou jeho žití. Z toho vyplývá, že za „wellness aktivity“ a „wellness procedury“ lze považovat pouze ty, které rozvíjejí zdraví jedince i skupin a podporují realizaci plného potenciálu člověka. S wellness životním stylem souvisí umírněnost, střídmost, výběrovost a osobní disciplína od přijímání potravy až k přijímání informací, umění plánovat a využívat efektivně svůj čas (time management), umění odpočívat, včetně pravidelného a zdravého spánkového režimu, relaxace a zásad zdravého životního stylu ve všech jeho dimenzích, důraz na pozitivní orientaci ve vlastním životě i ve vztahu k druhým, rozvoj přesvědčení o smysluplnosti života. (Str. 57)

Zatímco o spiritualitě mám celkem přehled, wellness je pro mě jedna část akvacentra nebo sekce wellness pobyty v katalogu cestovní agentury. Chybí popis, definice, používané techniky, jejich původ a třeba to, jestli se jejich duchovní pozadí při použití ve wellness ukrývá, nebo prezentuje. A od takového popisu už by se dalo zkoumat, jestli a jak spiritualita do wellness prosakuje.

Spiritualita ve wellness koreluje s holistickými koncepty, jako je např jóga, humanistická psychologie, Gestalst apod. Wellness činnosti, které mají synergii s každou podobnou filozofií, je dobré uplatňovat ve wellness poradenství a ve wellness koučinku. Lidská existence na této planetě je velmi jemná rovnováha mnoha proměnných. Je to jako obrovský organismus, kde každý má globální humánní zodpovědnost. (Str. 50)

Do části s výzkumem přínosů jógy je zařazená kapitola Vybrané aspekty resocializace s přehledem faktorů, ovlivňujících začlenění do společnosti. Ale proč? Ano, televize má vliv, rodina, parta – ale jak to souvisí s jógou? Jak se spiritualitou? Jak s wellness?

Naštěstí navazují dva výzkumy, které přinášejí něco nového. První Religiozita současné společnosti analýzou dotazníků od 865 respondentů ověřuje tři hypotézy – souvislost religiozity s národností, se vzděláním a souvislost znalostí o náboženstvích se vzděláním. Sice jsem se obtížně srovnával s faktem, že mezi respondenty nebyl nikdo se vzděláním základním, ale když se studie ptala jestli souvisí, nikoliv jak souvisí, asi to metodicky stačí.

Druhý Uplatnění jógy v resocializaci mladistvých pak zkoumal, zda je jógový program aplikovatelný v etopedických zařízeních, jestli mělo předchozí sportování pozitivní vliv na současnost, jestli jóga ovlivní socializaci, motorické schopnosti. Plus poněkud nesourodě, jestli jsou v kouření, pití alkoholu a požívání drog významně větší konzumenti chlapci oproti dívkám. Tuhle kapitolu, jako jedinou, jsem si přečetl se zájmem – přináší nové poznatky a její uplatnění by mělo pozitivní efekt.

Bylo zjištěno, že vlivem jógových cvičení dochází k výrazným aktuálním funkčním změnám autonomního nervového systému. Z tohoto pohledu je zřejmý výrazný vliv dechové techniky na celkové ladění autonomního nervového systému směrem k parasympatikotonii. To souvisí i se změnami hladiny katecholaminů a může být příčinou relativně vyšší emoční stability organismu člověka praktikujícího jógová cvičení. Velmi zjednodušeně lze říci, že sympatikus zaměřuje organismus na změny, kdežto parasympatikus spíše charakterizuje ustálený stav. (Str. 78)

Bohužel celé okolí jógové studie je špatně; po pravdě, takhle nepovedenou vědecko popularizační knihu jsem už dlouho neviděl. Doporučit ji mohu jen skalním příznivcům – příznivcům čeho vlastně? Asi jógy…

Odkazy: