nutí
nás
šlapat
po stále ještě žhnoucích
zápalkách,
kterými
se zbavili našich
předchůdkyň,

&
my
stále
š e p t á m e
ty omluvy,
které očekávají,
když
si

popálíme prsty.

– zrozené k omlouvání. (Str. 61)

A ještě déle jsem nečetl sbírku, která by byla kompletně bez rýmů a přesto fungovala. Text je rytmický a zakončený větičkou s kontrastním shrnutím, poselstvím. Je to jako vzývání, jako litanie – a je to skvělé. Energie jen srší!

dávejte si
pozor

na
všechny ty

tiché,
lehkomyslné

dívky,
se zacuchanými vlasy.

dobře víte,
že lesní požár

zkrotit
nedokážete,

nebo snad ano?

– nebude to jen tak. (str. 26)

A pochopitelně, nejsou to jen básně, je to manifest, manifest feminismu. Upalování čarodějnic ještě neskončilo, oheň pořád hoří a zápaldenci (abych použil překvapivý – a funkční – neologismus z knihy) se pořád pokoušejí.

napiš tu báseň.
(vypiš se z té bolesti.)
spal tu báseň.
(spal tu bolest.)

– foukni jim ten popel do očí. (Str. 153)

Tohle rozhodně musíte zkusit.

Odkazy: