Obecně vžité stanovování cílů – vždy se snažit o větší a lepší – je v podnikání tak zakořeněné, až se zdá, že diskutovat se dá už jen o tom, jestli jsou dané cíle dost ambiciózní.

Tak si představte ty reakce, když lidem řekneme, že žádné cíle nevedeme. Vůbec. Žádný cílový počet zákazníků, žádné prodejní cíle, žádný cílový příjem, žádné konkrétní cíle ohledně zisků (kromě toho být v zisku). Opravdu. (Str. 23)

Nebo proč je špatný mezi manažery obzvlášť zažitý mýtus, že je nutné opouštět komfortní zónu (a kdo to nedělá, není dostatečně pilný a výkonný):

Myšlenka, že musíte neustále opouštět svou komfortní zónu, patří mezi ty údajně zcela samozřejmé nesmysly, na které často narazíte v korporátních manifestech. Dokud se prý při tom, co zrovna děláte, necítíte nekomfortně, tak se nesnažíte dost, nedáváte do toho dost. Cože?

Vyžadovat v zájmu pokroku nepohodlí – nebo bolest – je vadná logika. „ŽÁDNÁ BOLEST, ŽÁDNÝ ZISK!“ To vypadá dobře na plakátě v posilovně, ale práce a posilování nejsou to samé. A popravdě, nemusíte si působit bolest, ani když se snažíte žít zdravěji.

Jistě, někdy stojíme na prahu přelomové změny a udělat těch posledních pár kroků může být dočasně nekomfortní nebo, ano, dokonce bolestivé. Ale tohle je výjimka, ne pravidlo.(Str. 30)

Takto bych mohl citovat ještě dlouho. Autoři se dotknou všech témat; péče o zaměstnance, co pro ně znamená pracovní morálka (a proč to není neustálá dostupnost), jak zajistit klid na práci pomocí pravidel na pracovišti nebo konzultačních hodin, jakým způsobem nabírají nové zaměstnance:

Zaprvé, v Basecampu nemůžete získat práci na základě životopisu. CV můžete vlastně rovnou hodit do koše. Nás opravdu nezajímá, kam jste chodili do školy nebo kolik let už děláte v oboru, a dokonce ani kde jste doteď pracovali. Zajímá nás, kdo opravdu jste a co umíte.

Takže musíte být dobrý člověk. Někdo, s kým zbytek týmu bude chtít spolupracovat, ne někdo, koho budou prostě nějak tolerovat. Je jedno, jak dobrý někdo ve své práci je, když je to hajzl. Nic, co nám můžete přinést, nám tohle dostatečně nevynahradí. (Str. 75)

I tohle mohu potvrdit z praxe. Schopný člověk se naučí cokoliv, ale když to bude lidsky problematický jedinec, rozloží vám taková „posila“ celý tým. Výborná byla také kapitola o vydávání nových verzí produktu a výrazných změnách uživatelského rozhraní. Takové věci nikdy nemají pochopení u zákazníka, protože mu narušíte jeho efektivitu a jeho priority. Autoři říkají, jak tomu přistupují (je to tak prosté – a tak účinné!).

Zkrátka studnice nápadů, naservírovaných rovnou k použití.

Hacky pro time management, lifehacky, hacky pro lepší spánek, pracovní hacky. Ty všechny odrážejí posedlost snahou vymačkat ze dne víc času, ale problém není v přeuspořádávání denních aktivit, abyste měli čas na práci. Problém je, že toho máte na práci moc.

Jediným způsobem, jak toho mít hotovo víc, je mít toho na práci míň. (Str. 130)

Stručné, čtivé, přehledné – kniha je tak skvělá, že si k její elektronické podobě pořídím i papírovou. A taky se ji pokusím vnutit co nejvíce lidem.

Odkazy: