Zita Malaníková: Cestou duhových skleněnek (Wuwejův zápisník)

obálka Cestou duhových skleněnek Cestou duhových skleněnek jsem si pořídil jako jeden z tipů minulého Almanachu české poezie (2019). Ze všech, kdo mě tehdy zaujali, jediné Zitě Malaníkové sbírka vyšla. A stojí za to. Kdybych ji chtěl charakterizovat jedním slovem, pak je to pestrost – nikoliv formální, styl je konzistentní, ale pestrost námětů.

Od lásky (a nelásky), včetně lásky zoufale bojující:

To pro Tebe nosím dlouhé vlasy
Denně cvičím
žiju zdravě
Ať vypadám svěže
mladě

V knížkách moudra jiných hltám hravě
ať vypadám zajímavě
(… )
(Jsi moje armáda spásy, str. 34)

Přes rodinná traumata:

Ve snu jdu dlouhou alejí
v dálce ohně dohořívají
Není ve mně ani láska ani nenávist
je to cesta ke smíření
Už mi nechybí objetí co nikdy nebyly
Už nejsem v roli oběti ty časy minuly
Už mi nechybí dlaně co hladit by měly
Ale nehladily snad že to neuměly
(… )
(Krevní pouto umí nasadit pouta, str. 72)

Až po oslavu přírody a jejích změn:

(… )
Unést všechny plody co urodí se
skousnout i kyselá jablka poznání
možná se sklánět pod tíhou ale nezlomit se
chuť sladkých letniček není jinak k rozeznání
(… )
(Sonet pro bohyni Živu, str. 63)

Verše jsou poetické, všímavé, zasazené v realitě každého dne – a tak není divu, že se objevuje ironie, sarkasmus a občas zazní i silnější slovo. Jako prásknutí bičem.

Sbírku doprovází nápadité fotografie Mira Trimaye:

Celkově je to tedy čtení obohacující.

Odkazy:

MALANÍKOVÁ, Zita. Cestou duhových skleněnek. Praha: Bondy, 2020. ISBN 978-80-88073-57-4.

Zita Malaníková: Cestou duhových skleněnek

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv