Třináctý a poslední almanach české poezie, za rok 2020. Každoroční průřez mi bude chybět – kde jinde se tak snadno a přehledně dozvídat o nových i zavedených autorech? Ale nedá se nic dělat; tohle dávat dohromady muselo být nadlidské úsilí a není divu, že toho má Vladimír Stibor dost.
Kdo mě zaujal tentokrát? Byly to mimo jiné něžné a poetické verše Hany Brázdové:
kdyby můj miláček
měl šedý vlas
a já byla jen hlasem vánku
vrátím se znovu přes ten čas
a zašumím mu uspávanku
(… , Variace na korejskou poezii, str. 16)
erotické básně Aleny Klímové-Brejchové:
Dneska se mi v noci zdálo
že jsi byl od pasu nahoru lín
a já zas nohy neměla v moci
narost mi ocas chyběl mi klín
(… , Napůl ryby… , str. 50)
básně s vůní dospívání od Jana Krůty:
(… )
cest se znakem zeber,
cest ve znamení dívčích klínů,
her, kdy rychle točila se kola božích mlýnů,
dnů, kdy skály měnil jsem rukama v modelínu,
(… , Co ještě zbývá, str. 59)
nebo pocty jednotlivým básníkům od Anny Mirjam Wagnerové:
(… )
Krajina těhotná je steskem
Úvozem vede tě domů
Čím byla štědrá sudička
Když naděje je bosa
Vínem se jiskří sklenička
A na hrob padá rosa… (Janu Skácelovi, str. 133)
Líbila se mi i jemná, náznaková kresba doprovodných ilustrací Jitky Píšové:
Zkrátka podařené po všech stránkách.
Odkazy:
STIBOR, Vladimír a kolektiv. Cesta k hoře úsvitu. Hradec Králové: Milan Hodek | Paper Jam, 2020. ISBN 978-80-88372-10-3.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.