Připomněl mi to teď jeden certifikát – že už jsou to čtyři roky, kdy mě pronásledovali andělé.

Začalo to tenkrát v červnu 2017 poměrně nenápadně. Párkrát jsem si poslechl Landovo album Žito a utkvěl mi refrén z písně Kejklířovo díkuvzdání. Básnicky žádný zázrak, ale v kombinaci s hudbou… a hlavně to poklonění se strážnému andělu:

Anděli strážnej, díky je málo
v kejklích bláznů ztrácíš peří.
Nebeský štěstí při mě stálo
klaním se v úctě a stále věřím.

Anděli strážnej nad mojí duší
rozsviť mi lampu, když scházím z cesty.
Příteli v nouzi, tolikrát ruším
to když mě svlíkaj z poslední vesty.

I při mně nebeské štěstí párkrát stálo… Potkával jsem andělské přezdívky; a dokonce jsem vídal anděla tam, kde nebyl (v nějakém avataru na twitteru, myslím že byl podobný této Světlonošce).

To by samozřejmě nebylo nic zvláštního, pouhá shoda náhod – kdyby se to ovšem nestupňovalo.

O víkendu zapnu televizi a tam příběh o klukovi, jehož strážný anděl se naštval. Vánoční, zimní příběh. V červnu. V televizi zešíleli, nebo je to nějaký vzkaz pro mě? Taky se mi bouří strážný anděl?

O dva dny později večer čtu výbor z poezie přelomu 19. a 20. století. Ve dvou ze tří básní je něco andělského (andělské lokny, například). Otráveně je odložím a beru do ruky rozečtený román od Toma Robbinse (Když se z teplých krajů vrátí rozpálení invalidé). A co myslíte?

Bobby, jemuž svoje vědění předal jeden starší agent, rozpoznal ve Swittersovi anděla už v okamžiku, kdy se s ním seznámil. Ne každý anděl meditoval. Někteří se vyhýbali i drogám. Spojovala je však cynická nedůvěra k ekonomicko-politickému uspořádání a opovržení k tomu, co tupé, zmanipulované lidské masy považo­valy za „vlastenectví". Jejich požehnáním i prokletím byla oprav­dová víra ve svobodu – přesto Switters i Drsnej Bobby spekulovali nad tím, zda samotná víra nemůže být druhem otroctví.

Celá tahle záležitost, andělé versus kovbojové: nezavání to mi­mochodem trochu silně elitářstvím? (Str. 38)

Agent CIA jako anděl. (Alespoň tedy obrazně.)
Další ráno jedu do práce, za první zatáčkou vyskočí billboard Staňte se Dobrým andělem.
Pustím rádio, tam hrají Anjeli lietajú nízko.
Odpoledne nakupuji, v hypermarketu letmo přejedu očima regál knih, tam Doreen Virtue – Na křídlech andělů.
Pustím si zase hudbu a slyším viděl jak anděl se do rytmu vrtí.

To už začalo být na pováženou.
Když se objeví anděl všude kam zabrousíte, a trvá to nepřetržitě už druhý týden, poněkud znejistíte.
Mám srovnat své záležitosti, protože už si pro mě jdou?

Snad ještě ne; v duchu svého přístupu k synchronicitám jsem tedy zkoumal a hledal v sobě, co mi chybí a proč si andělů všímám, co se v podvědomí odehrává… ovšem marně, žádná z těch věcí sama o sobě nebyla tak silná nebo rezonující, žádné společné vodítko.

Stát se Dobrým andělem je ale dobrý nápad obecně. A od autorky oné Světlonošky jsem si nakonec koupil opravdovou sochu anděla. Když ho teď mám na očích, už asi není třeba, aby se mi zjevoval jinde.

Ale dodnes nevím, co byla skutečná příčina a co to celé mělo znamenat.