S pojmem synchronicita jsem se nesetkal tak, jak by bylo vhodné, tedy v díle jeho tvůrce C. G. Junga, ale v závratných textech new age autorů, opájejících se fantastickými představami o spojeném vesmíru, o znameních, jimiž nás inteligentní vesmír upozorňuje a provádí reinkarnační školou duší, o tom, že nic není náhoda a tak podobně. Jeden z mnoha pojmů, kterých se hnutí zmocnilo, předefinovalo a vdechlo mu vlastní život.

Synchronicita... určitě to znáte. Uvažujete, že si pořídíte domácí zvíře, padnou vám oči na časopis, tam je fotka akvária, pustíte rádio, tam pořad o chytání ryb v Norsku, venku přede dveřmi najdete zrezivělý zavírací nůž (rybičku) a večer vám váš kamarád napíše nadšenou sms, že si pořídil akvárium s piraňami a straší s ním návštěvy. Znamení!

Synchronicitu new age chápe jako souběh dvou událostí, u nichž zřetelně a nepochybně vidíme, že k sobě patří, že souvisejí, ale které nemají žádnou zřetelnou společnou příčinu a žádná přímá spojitost se ani konvenčním způsobem odhalit nedá. Nedá, protože jsou spojené metafyzicky - jsou projevem vyššího řádu, boha, tao nebo již zmíněného inteligentního vesmíru. Ten zařídí, že jakmile si synchronicit začneme všímat, objevují se častěji a jsou silnější, jsou tu pro nás.

Teď už je na čase podívat se, jak to ten Jung vlastně myslel. Na Wikipedii píší: „označení pro příčinně nevysvětlitelné (akauzální) setkání dvou nebo více událostí v čase, které tím na úrovni prožívání subjektu získávají význam.“

Na úrovni prožívání subjektu získávají význam? Tak to jsem, koukám, zase objevil kolo. O kousek dál ale uvádějí Jungovo rozvinutí tématu, které se zase blíží new age interpretaci:

„Jung se ve zkoumání synchronicity opřel o Rhineovy pokusy se Zenerovými kartami. Výsledky ukázaly vyšší procento uhádnutí losované karty pokusnou osobou, než by mělo odpovídat statistickému rozložení pravděpodobnosti. Stejných výsledků se dosáhlo i v případě, kdy pokusná osoba byla velmi vzdálená a docházelo dokonce i k úspěšné prekognici, kdy do losování uběhl delší čas. To vedlo Junga k myšlence, že afektivní stav lidské psýchy odráží tytéž vzorce, jakými je utvářena realita. Navíc z pokusu odvodil myšlenku nezávislosti psychických dějů na prostoru a čase. Tato jeho koncepce synchronicity byla často předmětem kritického hodnocení a byla srovnávána s typem magického myšlení.“

Mám ještě soubor Jungových textů Duše moderního člověka se slovníčkem jeho pojmů. Citace z hesla Synchronicita, str. 322:

„Logické koincidence jsou myslitelné jako čisté náhody. Čím více se však hromadí a čím větší a přesnější je příslušná shoda, tím více klesá jejich pravděpodobnost a tím výše stoupá jejich nemyslitelnost, tj. nemohou být již pokládány za pouhé náhody, nýbrž musí být z nedostatku kauzální vysvětlitelnosti chápána jako uspořádání.“

Uspořádání? Tak přece jen ten nějaký ten metafyzický vesmír?

Nu, ať už to Jung myslel jakkoliv, momentálně mi má interpretace připadá nejpravděpodobnější.