Velmi neobvyklá kniha, nejen svou zápletkou. Jednoho dne se kdesi v parku objeví člověk, který svým životem, svým působením a svými slovy dokáže měnit lidi. Ne příliš otevřeně, je to působení duchovního učitele, nenápadné a nenásilné. On sám o sobě říká, že dělá jen to, co je potřeba, k čemu je povolán. Ostatní mu ale rychle začnou říkat Kazatel.

„Nebo chceme spasit sami sebe a zachraňujeme tonoucí, kteří se však vůbec netopí. A přičítáme si to jako svoje zásluhy. Ale ať už je to jakkoliv, nemůžu s tím přestat. Kdybych to udělal, ztratil bych svoji víru a svoje poslání a můj úděl v tomto světě by pro mě už neměl smysl. Ponech mně moje poslání, tak jako já ti ponechávám tvoje.“ (Str. 194)

Teprve dodatečně si uvědomuji, kolik různých charakterů a postav se s Kazatelem setkává a je nuceno přehodnotit názory. Podnikatel, kterého osloví anděl, a on totálně změní svůj život. Rautový kazatel, falešný řečník, který na večírcích smetánky promlouvá a apeluje na její etickou stránku. Cynický novinář, skeptický k jakémukoliv duchovnu. Indiánská komunita, podléhající konzumu. Osamělá atraktivní žena, která o kazatele usiluje. Život a smrt. Volby důležité zdánlivě - a doopravdy. Oficiální kazatelé, bratři v řádu.

Rozhodně bych knihu doporučoval jako alternativu k polopatistickému duchovnu typu Čtyři dohody nebo Záhir - musí se u ní sice víc přemýšlet, ale o to cennější je výsledek. Témat je tam opravdu hodně (Měl by člověk poslechnout volání? A co když to není pravé? A kdo je vlastně falešný, kazatelé nebo Kazatel? A co prázdnota našeho života? atd. atd. atd.). Anotaci příliš nevěřte, odolávání krásným ženám tam je až na posledním místě.

Aktualizace 27. 4. 2018: S odstupem deseti let můžu konstatovat, že kniha je ještě lepší, než se mi zdála tehdy. Je to alegorie o formách duchovního procitání – a formách zpátečnictví. Vidíme, jak se bigotní kazatelé brání působení toho pravého, neboť nevyhovuje jejich vlastním představám. Sledujeme, jak se síla a svoboda, kterou setkání s Kazatelem dává, nelíbí všemožným skupinám a jak usilují, aby se ho zbavily. Ale také vidíme, jak se díky němu svět mění k lepšímu. Jak letmé setkání s ním lidi navrací k sobě samým.

„Budeš se mi smát, ale připadá mi jako anděl, který sem zabloudil z jiného světa. Našla jsem ho špinavého a mokrého po dešti v parku, jako by tam vyrostl ze země a ze vzduchu zapáleného bleskem. Přišel sem, abych si něco uvědomila, abychom si něco uvědomili. Ne, já jsem se nezbláznila. Jenom jsem ho poznala a všechno je najednou úplně jinak.“ (Str. 20)

Alegoričnost ještě podtrhují symbolická jména; rautový kazatel Poslušný, podnikatel Trhlík (jehož proměna hraničí s potrhlostí), doktor Hladký, Dobroslava, Kazatel se jmenuje Jan… Všechny formy probuzení nějak souvisejí s křesťanstvím, ale vůbec to není na škodu, do evropského prostředí velmi dobře zapadají.

„‚Je to tak jednoduché a tak těžké, že?‘ přisvědčil vrátný jeho myšlenkám. ‚Milovat kohokoliv, jenom proto, že je to váš bližní. Třeba mě, že? Arogantního a omezeného vrátného, jenž sedí ve svém smradlavém kumbálku a chce po vás, abyste mu vysvětlil, kdo jste, za kým jdete, proč za ním jdete a kdy odtud vypadnete. No podívejte se na mě, jak mě můžete milovat? Jak mě může vůbec někdo milovat? Pravda, bratři kazatelé se mě naučili snášet a třeba je to nějaká pododrůda lásky, co říkáte?‘“ (Str. 147)

Odkazy:

• stránka knihy Kazatel na ČBDB

nakladatelství Doplněk, Brno 2005, ISBN 80-7239-181-X, cena 168 Kč