Knihu jsem si koupil kvůli autorovi, jehož Kazatel se mi líbil, a tak jsem předpokládal, že bude taková i jeho prvotina. Bohužel to dopadlo opačně, děj mě nedokázal nijak zaujmout. Některé zvraty nebo události, především kapitoly psané z pohledu retardovaného Josefa Mrňky, jsou originální, ale jako celek je kniha taková... nijaká. Neslaná, nemastná.

Hlavní hrdina je František, pracující v bance, který se jednoho dne rozhodne do práce nepřijít. Tím se odstartuje sled událostí, který jej přivede ke sblížení s bývalou kolegyní - a zase vzdálení se, k novému zaměstnání, k péči o pratetu, která se po mozkové mrtvici ocitla „někde jinde“; jeho osud se několikrát protne s prosťáčkem Mrňkou, který je „někde jinde“ od narození, František hledá své místo, dvakrát málem vstoupí do jakési sekty... ale všechno je psáno jaksi subtilně, zlehka, roky se přeskakují v jedné dvou větách, všichni svým životem bloumají.

„Zasmál se krátce a upřímně: 'Já také nevím.' Zamíchal lžičkou kávu a potom dodal: 'Nějak myslíme a nevíme, proč tak myslíme. Něco děláme, a když se nás náhodou někdo zeptá, jenom málokdy dokážeme zdůvodnit naše činy. Kutálíme se jako koule a možná budeme tvrdit, že se kutálíme, protože to chceme, a zatím jsme nezávisle na naší vůli byli uvedeni do pohybu a ani si nemůžeme vybrat, kdy se zastavíme.'“ (Str. 55)