Původně jsem ke čtení přistupoval kriticky. Po první kapitole jsem chtěl kritizovat směšování nagualství a moderní psychologie a odkazovat na vhodnější literaturu o nagualu (Castaneda, Gato) i o pravidlech pro šťastný život (David Niven: 100 tajemství lidského štěstí). Také příběh o Kouřovém zrcadlu (kterak před 3000 lety žil v jednom městě obklopeném horami člověk jako vy a já, studoval, ale úplně se vším, co se učil, nesouhlasil...) mi připadal jak nepovedená povídka, prvplánově návodná ...

Jenže pak jsem se dostal k "ochočování a snu planety" a chtě nechtě musel uznat, že má pravdu. Skutečně se od malička učíme rozumět slovům a jejich výkladu, pak přijímáme pravidla, učíme se hodnotit, začínáme věřit, vše v souladu s oním "snem". Strach z odmítání, touha po pozornosti, hluboce zakořeněná pravidla - a jsme ochočeni.

Bohužel dalšími kapitolami si autor začne dojem opět kazit. Bezpodmínečná láska ke všemu a všem, nebe na zemi, osvobození se z pekla a závěrečné modlitby důvěryhodnost snižují. Možná, že kdybych aplikoval svůj klíč k rozpoznání duchovního romantismu ... ale to je jedno. Základní problém je, že kniha směšuje učení nagualů (povrchně), Toltéky (co o nich víme?), pojmy z křesťanství (nebe, peklo, království nebeské, bezpodmínečná láska) a vynikající čtyři dohody. Možná chtěl Ruiz ukázat, že není na konkrétní nauku vázaný, možná lépe prodávat, možná oslovit více lidí, bojím se ale, že je spíše odradil.

Každopádně kvůli samotným čtyřem dohodám to za přečtení stojí. Ukázky z knihy v časopise Bloudil nebo u vesmírných lidí.

P.S. Jeden z komentářů u recenze na blogcritics.org poznamenává, že čtyři pravidla jsou dost podobná filozofii kvakerů. Zavítal jsem tedy na stránky New York Yearly Meeting a prostudoval část Quakerism. Tedy jen část části, web je to rozsáhlý, ale jistá podobnost by tu byla, to tedy ano.