Před rokem jsem si docela průzračně uvědomil, o co dezinformační scéna a mediální manipulace usilují. Víceméně pro sebe jsem si poznamenal návod, jak upravovat videa do podoby použitelné jako obsah na blogu. A nafotil jsem pár jarních květů.

Ze studijních knih jednoznačně vedou Slepé skvrny Daniela Prokopa. Fantasticky erudované a skvěle vysvětlující. Pozadu ale nezůstávají ani Okultní kořeny nacismu, Goodrick-Clarke v nich ukazuje, že nacismus se rozhodně nezrodil ze vzduchoprázdna.

Lékařská učebnice Fyziologie a patologické fyziologie dost přesvědčivě ukazuje, jak složité je lidské tělo (a jak nelidské je lékařství vystudovat).

Zabrousil jsem také do komunikace a jazyka, jednak s Předpoklady literárního dorozumívání (hodně systematické, ale obtížné), jednak s Lidovou etymologií v češtině (velmi zajímavá monografie o falešném vzniku slov). A do stavebnictví pro laiky se spoustou fascinujících příkladů z historie (kniha Stavět Romy Agrawalové).

Encyklopedicko reportážní jsou Novodobí dobrodruzi a vlastně i Doteky přírody od Václava Chaloupka – fotografie a krátký popis k zajímavým živočichům a rostlinám ČR.

Z beletrie jsem četl Svět podle Agnes – Život s mnichem, knížku rázných a hubatých článků původně z facebooku, tedy v podstatě blog. Jiný druh zápisků je Ovčí deník Axela Lindéna, souhrn postřehů a myšlenek při péči o stádo. Chybí mu ale nějaké zasazení do kontextu. Jidáš byl ufon a jiné příběhy Štěpána Kučery jsou povídky a některé opravdu skvělé.

Obrazový humor reprezentuje skvělý průřez tvorbou TMBK v jeho Tmbook, a velmi svérázné stripy Jakuba Königa Anjel. Ty mě hodně bavily.

Sbírka básní Mausera de Vadera 3. nástupiště je působivá, zatímco Vraní zpěvy Radka Malého jsou vysloveně depresivní. Takže vlastně také působivé…

Na závěr ještě moje tvorba – kresba Holubice a fotohaiku Zakletá princezna, které přetiskuji i sem:

Na jaro čeká
Zakletá v růžici
Princezna

#haiku

(2. 1. 2021)