Kniha renomovaného historika studuje rakouské a německé ariosofisty a jejich vliv na nacistickou ideologii. A na rozdíl od mnohých senzacechtivých spisů se pohybuje důsledně na faktické rovině – reprodukuje pouze ověřené informace, u různých vyprávění posuzuje jejich věrohodnost (stejně jako věrohodnost vypravěče) a jde skutečně do hloubky.
V prvních dvou kapitolách (Pangermánská vize a Obrození moderního německého okultismu /1880-1910/) popisuje atmosféru a nejrůznější hnutí. Prvním bylo völkisch z konce devatenáctého století – bylo mnohem širší než by naznačoval pojem lid, zahrnovalo národní kolektivnost, pocit jedinečnosti, unikátní kořeny německého národa, ohlíželo se za velkou minulostí, bylo proti modernizaci, obsahovalo i elitářství, nacionalismus i rasismus. Dalším byl příchod teosofie H. P. Blavatské, jejíž představy ovlivnily esoterické myšlení na mnoho let.
Ačkoli byla teosofie hybridní kombinací romantického egyptského revivalismu, amerického spiritualismu a hinduistických náboženství, v Německu a Rakousku se těšila pozoruhodné popularitě. Jejímu vzestupu porozumíme lépe, uvážíme-li rozsáhlé neoromantické protestní hnutí ve vilémovském Německu, známé jako lebensreform (reforma života). Toto hnutí ztělesňovalo pokus středních vrstev zmírnit neduhy moderního života, které nastávaly rozvojem měst a průmyslu. Pestrou nabídku životních stylů — včetně bylinné a přírodní medicíny, vegetariánství, nudismu a soběstačných venkovských komun — přivítaly s nadšením skupiny lidí, kteří doufali, že se tak navrátí k přírodnímu stylu života. Politická atmosféra tohoto hnutí byla zjevně liberální a levicová se snahou o pozemkovou reformu, ale v lecčems se překrývala s völkisch hnutím. Marxističtí kritikové toto hnutí dokonce vysvětlovali jako obyčejný útěk buržoazie před následky kapitalismu. I Teosofie stoupencům lebensreformy vyhovovala a poskytovala některým jejím skupinám filozofický princip. (Str. 36)
Kořeny ariosofických proroků jsou v Rakousku, v mnohonárodní říši, a v kosmopolitním městě, kde se vše mísí (a také na sebe naráží).
Závěrem: skutečnost, že ariosofie vznikla ve Vídni, může souviset s modernizací a nacionalismem v habsburské říši na počátku století. I když Vídeň navenek vypadala jako oslnivé a prosperující město, byla usazená v minulosti. S postupem modernizace ona „stará, kosmopolitní, feudální a venkovská Evropa” — která anachronicky přežívala na území říše — před očima mizela. Část buržoazie a zejména maloburžoazie se cítila ohrožena pokrokem, překotným růstem měst a ekonomickou koncentrací. Tyto obavy se přidávaly ke stále ostřejším svárům mezi národy v říši, které také ohrožovaly vratkou rovnováhu mnohonárodního státu. Z těchto strachů se zrodily obranné ideologie, které jejich stoupenci nabízeli jako všelék pro ohrožený svět. Skutečnost, že někteří lidé hledali pocit uznání a bezpečí v doktrínách o německé identitě a rasové čistotě, lze chápat jako reakci na směsici národů v srdci říše. (Str. 28)
Právě tady píše a šíří své myšlenky Guido von List, nejstarší z ariosofistů. Zakládá spolky, píše o smyšlené vznešené historii, posléze se inspiruje dalšími vlivy, legendami, heraldikou.
Ariosofie je víc symptom než vliv v tom smyslu, že nacismus anticipovala. Zrodila se v devatenáctém století z konfliktu německých a slovanských zájmů na rakouském pomezí. Guido von List opěvoval starověké Teutony proto, aby posílil německou národní identitu v etnicky smíšených oblastech a městech pozdně habsburské říše. Potom asimiloval teosofii a okultismus do své smyšlené prehistorie a vyprávěl o starověkých kněžích-vládcích jejich pronásledování antigermánskými silami a apokalyptickém proroctví, slibujícím slavnou novou pangermánskou říši. (Str. 255)
Jen pro nastínění názvy kapitol 3-7 (všechny mluví o von Listovi, mimochodem titul si přidělil sám):
Na něj navazuje Jörg Lanz von Liebenfels (kapitoly Jörg Lanz von Liebenfels a Teozoologie, Řád nových templářů). Jeho specifikum je fascinace středověkými řády, do jednoho dokonce vstoupil a několik let zde studoval. Ale už jeho první vydaná práce nesla znaky počínající hereze, a pozdější vývoj byl totální odklon.
I Lanz von Liebenfels formuloval svůj politický názor v Schönererově pangermánském hnutí, ale zvolil si obecnější typ rasismu. Ponořil se zcela do monismu a sociálního darwinismu a vypracoval vlastní mystickou panárijskou doktrínu. Smíchal dohromady antropologii, zoologii a Písmo svaté a výsledkem byli hrdinní árijští boholidé, kteří stáli na pokraji zániku následkem svodů nižších ras a kteří měli možnost dosáhnout svého obrození prostřednictvím rasisticko-rytířského kultu. List i Lanz společně jasně ukázali, že u Němců v pozdní fázi habsburské monarchie převládal obecně pocit nejistoty. (Str. 255)
V poválečném období Lanz založil vlastní řád Nových templářů, Ordo Novi Templi s rétorikou křížových výprav (pamatujete si ještě Landův Ordo Lumen Templi?) a samozřejmě germánským elitářstvím
Vývoj řádu, co se týče koncepce i instituce, opisuje vývoj Lanzových vlastních zájmů a kulturních objevů v rámci konstantního paradigmatu jeho rasistických předsudků a jeho slabosti pro kláštery a rytířské řády.
Význam ONT je spíše v tom, co vyjadřoval, než v tom, čeho dosáhl. Byl symptomem nejasně formulovaných pocitů nespokojenosti a tato směs obav, zájmů a stylů očividně rezonovala s tajenými úzkostmi rakouské a německé společnosti. Své elitářství a tisícileté naděje rozšířil o prvek genocidy. Nejvyšším cílem ONT bylo vykoupení světa prostřednictvím eugenické selekce a vykořenění podřadných ras. (Str. 159)
Své myšlenky hojně publikoval, vydával několik řad časopisu Ostara (jehož čtenářem skutečně Hitler mohl být, byť nezvratně dokázané to není). Lanzovy fantazie ovšem nebyly ani náhodou neškodné, nepřipomíná vám tohle něco?
Lanz hřímal proti falešné křesťanské tradici soucitu ke slabým a utlačeným a žádal, aby se národ bez milosti vypořádal s méněcenným obyvatelstvem. Socialismus, demokracie a feminismus byly hlavními cíli jeho nemilosrdného tažení, a to právě pro jejich emancipační úsilí. Zejména ženy považoval za obrovský problém, protože podle jeho názoru byly náchylnější ke zvířecí chlípnosti než muži. Pouze v případě, že budou v přísném područí svých árijských manželů, lze zaručit úspěch rasové čistoty a zbožštění árijské rasy. Tento proces by bylo možné urychlit humánní likvidací podřadných tím, že budou nuceně podrobeni programu sterilizace a kastrace. (Str. 128)
A nejen to, Lanz navrhoval eugenické kláštery s chovnými matkami, doporučení jak se vypořádat s podřadnou rasou… kompletní psychopatologie holocaustu!
Třetí část knihy, Ariosofie v Německu, tvoří kapitoly 10-15:
Reichstein Ve svých časopisech tleskali příchodu Třetí říše. Ale musíme si položit závěrečnou otázku, do jaké míry ariosofie skutečně nacismus ovlivnila, Některé otázky, týkající se tohoto problému, jsme už zodpověděli. Původ raného nacismu, pokud jde o jeho sponsory, periodický tisk a symboly, jsme vystopovali ke společnosti Thule, Germanenordenu a tím i ke Guidovi von List, Ukázali jsme si, jak Himmler poskytl oficiální ochranu Karlu Mariovi Wiligutovi, jehož prehistorické spekulace čerpaly z Lista a jeho armanistických epigonů. Abychom naše šetření uzavřeli, musíme se teď zaměřit na víry Adolfa Hitlera a zjistit, zda nevycházely z ariosofie. (Str. 243)
Kniha dále obsahuje pět dodatků, z nichž asi nejdůležitější je Moderní mytologie nacistického okultismu, v níž se autor kriticky vyjadřuje k hledání démonické a nadpřirozené podstaty nacismu, mj. k Jitru kouzleníků nebo Kopí osudu (přehled fantazií viz Vyslanec z temnot).
I napodruhé bylo čtení plné nových informací; pokud se chcete dozvědět něco skutečného o okultních vlivech na nacismus, nemůžete tuhle knihu vynechat. Goodrick-Clarke mimochodem napsal i pokračování, Černé slunce, o poválečném neonacismu.
Odkazy:
GOODRICK-CLARKE, Nicholas. Okultní kořeny nacismu. Praha: Votobia, 1998. ISBN 80-7220-023-2.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.