Podtitul knihy „Život v Německu za nacismu 1933-1945“ přesně vystihuje její obsah. Ve dvanácti bohatě ilustrovaných (na každé dvojstránce jsou minimálně dvě fotografie) popíše všechny aspekty běžného života ve městech i na venkově, všudypřítomnost propagandy, perzekuci, „péči“ o ženy a děti.
Přehled kapitol:
O podobné knize už jsem tady psal (Matthew Hughes, Chris Mann: Hitlerovo Německo), pokusím se tedy o stručné srovnání. Nemyslím si, že by v jedné či druhé něco podstatného chybělo, stejně tak forma je prakticky stejná, srozumitelný text obklopený spoustou obrázků. „Ve stínu hákového kříže“ má větší pochopení pro chování lidí, možná přístupnější jazyk a také, zařazením poslední kapitoly se třemi příběhy lidí, kteří to všechno přežili, dává poněkud větší naději. „Hitlerovo Německo“ se zase odlišuje zařazováním dvoustránkových obrazových „speciálů“. Pokud bych si musel vybrat, sáhl bych asi po Hitlerovu Německu, ale rozhodně tím nechci říct, že tato kniha je špatná, rozdíl mezi nimi je velmi malý.
„Mnoho projektů DAF sloužilo k tomu, aby nacistickému režimu namastilo kapsy. Prosté členství v DAF vyžadovalo pravidelný finanční příspěvek, vláda tak získávala miliardy marek příjmu navíc. Ještě horší byl program nákupu aut Volkswagen (lidové auto) organizovaný KdF. Volkswagen byl vyvinut jakožto všestranný civilní vůz a oslavován jako budoucí zázrak lidové přepravy. Tisíce dělníků - členů DAF - se přihlásily do státních programů nákupu vozů: pět marek týdně, dokud nebude vůz splacen, a po splacení dodán. Program Volkswagen ochudil mnoho německých dělníků až o čtvrtinu jejich týdenní mzdy, ale v roce 1939 byla veškerá výroba Volkswagenů převedena na vojenské potřeby a ani jediný civilista nedostal svoje auto. Není třeba říkat, že žádné peníze vráceny nebyly.“ (Str. 133)
U zmíněné podobné knihy jsem přemítal, jak nástup diktatury poznat a jak se mu bránit. Dnes vidím, že při pohledu zvenčí, s odstupem, jsou fašistické tendence poměrně dobře rozpoznatelné. Horší je to zevnitř, ze skupiny, která poskytuje řadu výhod, sounáležitost, vzájemné ujištění. Už pouhé poukázání na rozpory vede (v lepším případě) k vyloučení jedince, a to je pro sociální zvíře, kterým člověk je, problém. Krásně je to vidět ve filmu Náš vůdce - popisuje týdenní experiment na střední škole na téma autokracie, který se učiteli poněkud vymkne z rukou (ten film mi mimochodem přivodil dva šoky, poprvé závěrem, podruhé když jsem si přečetl, že je natočený podle skutečné události).
Abych to uzavřel, je asi jedno, která z podobných knížek to bude, ale alespoň nějakou by si měl přečíst každý.
nakladatelství KMa, Praha 2008, ISBN 978-80-7309-565-9, cena 89 Kč
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.