Na okultní scéně koncem první republiky vyčnívaly dvě osobnosti, Jiří Arvéd Smíchovský a Jan Kefer. Oba byli extrémně vzdělaní a mimořádně jazykově vybavení. Smíchovský měl fenomenální paměť,

dokázal citovat dlouhé pasáže z různých literárních děl. „Byl doma v literatuře všech věků a národů, ve filozofiích, v politických naukách, náboženských védách, v medicíně i ve vědách přírodních, v gastronomii, historii, právech. Byl znám neomylnými citáty a každý se od něho dozvěděl, co věděti potřeboval. Říkalo se mu ‚chodící lexikon‘… “ Rozsáhlé byly i jeho jazykové znalosti. Kromě češtiny a němčiny, již uváděl jako svůj mateřský jazyk, ovládal například italštinu, francouzštinu, polštinu, hebrejštinu, latinu a řečtinu, pasivně i angličtinu a rozuměl také srbsky, rusky, a dokonce i maďarsky. (Str. 57)

Kefer jistě také, protože bez paměti by těžko mohl vykonávat takovou přednáškovou činnost a zejména překládat:

V neposlední řadě byl J. Kefer také výborným překladatelem. Svou překladatelskou činnost zaměřil opět primárně na díla z oblasti hermetismu. Překládal často z francouzštiny díla okultisty Eliphase Léviho, například Védu duchů, Knihu zasvěcení, Klíč k velkým tajemstvím, dále také Lenainovu Védu Kabalistickou, Tibetskou knihu mrtvých nebo Alchymii a spagyrii, z latiny přeložil téměř celou Okkultní filosofii H. C. Agrippy z Nettesheimu aj. K této činnosti mu velmi pomáhala znalost téměř neuvěřitelného množství cizích jazyků. Kromě češtiny (a staročeštiny) totiž J. Kefer ovládal dvanáct dalších jazyků, jak světových, tak i těch méně používaných, mezi něž patřily angličtina, němčina, francouzština, italština, arabština, latina, řečtina, ruština, hindština a čínština, navíc četl také knihy v hebrejštině, a dokonce i v sanskrtu. Na lehkost, s jakou J. Kefer texty překládal, vzpomínal i jeho přítel z Universalie Ladislav Málek: „Jeho praxe při překladu byla právě tato: u stroje byl položen originál, ve stroji papír – a překládal do češtiny, jako by to z té knihy opisoval.(… )" (Str. 148)

Emigrovat odmítal, v roce 1941 byl zatčený (při Akci proti tajným učením a vědám) a po půl roce zemřel v koncentračním táboře Flossenbürg.

Kniha je precizní, každé tvrzení je ozdrojované (číslovaných poznámek je přes tisíc), autorka pročetla dostupnou sekundární literaturu i primární prameny v archivech, dobový tisk). Seriózní přístup je vidět i tom, jak důsledně se vyhýbá magickým spekulacím a snaze ovlivnit okolí (Arvéd se pokoušel vyvolávat démony i ve vězení, Kefer se svou skupinou zkoušel astrálně působit proti nacistům). Soustředí se na fakta o jejich životě – a i to bohatě stačí.

Smíchovského teď veřejnosti přiblížil film Arvéd, já si ale knihu loni kupoval kvůli Keferovi – toho totiž umístil František Novotný ve své sérii Valhala do podsvětní knihovny a já se o něm chtěl dozvědět více.

(Teď bych to ještě doplnil nějakým okultním fantastou, abych se dozvěděl o oněch magických rituálech, ať už skutečných, nebo smyšlených – máte někdo nějaký tip?)

Odkazy:

• Nacismus versus okultismus v protektorátu v ČBDB
• Nacismus versus okultismus v protektorátu v Databázi knih

BERNARDOVÁ, Kristýna. Kristýna Bernardová: Nacismus versus okultismus v protektorátu. Praha: Academia, 2021. ISBN 978-80-200-3127-3.