Wuwejův zápisník

František Novotný: Další den Valhaly - Odpoledne

03.08.2008 19:11, Wu | knihy | komentáře -

obálka knihy František Novotný: Další den Valhaly - OdpoledneMusím začít rovnou chválením. Opravdu mistrovský, skvěle zkombinovaný příběh - a to jsem teprve u třetí knihy pětidílné série.

Něco málo k ději - při posledních zapnutích Kabaly se ukázalo, že ona sice poskytuje hodně informací o tom, co se stalo se světem, ale příliš toho v současné konfiguraci nezmění. Jeden náznak říká, že byl bylo třeba osadit nejvyšší sefiru mocným egregorem a zdá se, že to má být Svatováclavská koruna. To mimochodem není nic přitaženého za vlasy, koruna je opředena pověstmi o ohromné síle i v našem světě, jen si vzpomeňme na legendu o neoprávněném nasazení na hlavu...

Proto byl komandér Crommelin vyslán na špionážní misi, převzít korunu od kurýra Lichtu, tajné organizace operující v srdci Himmlerovy říše. Když je přepaden komandem wthulmanů, nemrtvých německých navrátilců z Valhaly, a jednoho zastřelí stříbrnou municí, otevře se dočasně prostor mezi světy a on je vtažen jinam. Původně jsem si myslel, že do našeho světa, ale zdá se, že Velký mečový mechanismus nacistických mágů stvořil kromě nacistickomagického i světy další, s různým stupněm magičnosti a různým vývojem. Spojkou je druhý Dveřník, tedy jedna z rozhodujících figur, ale to bych jednak prozrazoval příliš, jednak není možné v krátkém článku složitý děj zachytit.

Minule jsem si posteskl, že mečový mechanismus jsem pořád ještě nějak nepobral; tady je vysvětlený o hodně podrobněji a ačkoliv časové smyčky znásobené rozdvojenými osobami a meči se snad ani nedají "udržet" najednou, sledování a chápání děje nebrání.

Vlastní rituál kouzla byl jednoduchý. Každá z časových dvojnic uchopila časem zdvojený pár katan a křísla jejich čepelemi o sebe. Zrcadlo nad obětním kamenem jako by v jedné polovině podél vertikální linie zmatnělo. Na zlomek času svislý řez ponechal z postav harpyjí jenom asymetrické poloviny, avšak veřej času se vzápětí otočila a složila poloviny do jediné okřídlené siluety Černé královny. (str. 96)


Při druhém přečtení knihy odhaluji další a další skvělé analogie nebo průniky s historií skutečnou. Třeba hippies - tam jsou to dreammies, protože tvrdí, že celý svět je neskutečný a že správný je ten, který se zjevuje ve snech. Nebo Skuld, mytologická norna Budoucnost, která se kouzlem zneviditelní, ale nedokáže jej zrušit - ona to není náhoda... tenhle svět totitž budoucnost nemá.

Když se Kabala spustí, přemístí celou letadlovu loď Enterprise jinam, do jiného bezčasého prostoru, a na původním místě zahalená mlhou zmizí. Jako by mi to připomínalo Filadelfský experiment.

A co ukázka - poznáte, o koho jde? „Dole v kuchyni se na velké pánvi smažila vajíčka se slaninou a stará Betty odkládala další a další skořápky k hromádce na talířku. O slepicích a vejcích vím snad všechno, vzpomněl si Crommelin na její včerejší slova, zatímco si společně s Franzem nakládali na talíře.“ (str. 207)

Závěr knihy se točí kolem data 8.12.1991, a ani to samozřejmě není žádná náhoda. Jen ta říše, které se „stmívání“ týká, je v knize jiná než u nás. Určitě by se daly popsat další a další detaily, namátkou kvantové chování v čase rozdvojených mečů, ale... raději si to přečtěte sami.


Aktualizace 4. 11. 2019: Tenhle díl je opravdu strhující, připravené zápletky v něm vrcholí, díky Kabale a Schwertmannovi se dozvídáme další indicie a člověk má skoro pocit, že by už mohl konečně ona kouzla a triky pochopit. Vědci Malé Ameriky mají teorii světů a stavových rovnic:

Z dosazení takto definovaných operátorů pak vyplývala hierarchičnost prostorů, které se každým operátorem daly otevírat v opačné posloupnosti. Záměna operátorů v nezměněných posloupnostech naopak vedla k uzavírání již nafouknutých prostorů, k jejich stočení se do sebe.

První řešení bylo konzervativní a převedeno z řeči matematických symbolů prakticky říkalo, že je třeba znovu provést Dvojné kouzlo s opačným mečem, než který použil předpokládaný dveřník, který otevřel nacistům bránu na Zemi.

Zbývající řešení předpokládala záporně plynoucí čas. Pak se nabízelo jednoduše Dvojné kouzlo zmařit, nedopustit ono osudné použití odpečetěného meče, anebo během kouzel meče zaměnit. Tím by hypotetický Dveřník nejen neotevřel nacistickým nekromantům přístup na Zemi, ale i zavřel podsvětí Valhaly, odkud přicházeli. (Str. 99)

A Wiener už chápe, že minulost Valhaly je stále přístupná, že v případě Niflheimu nemá ani cenu o nějaké minulosti, přítomnosti či budoucnosti hovořit. Vládlo tam bezčasí a jakákoli tamní událost je neustále přístupná – a tedy podléhající změně. (Str. 100)

Jen s dopravními prostředky je to trochu komplikované… Dobře, s událostmi také:

Současně se nemohl zbavit intuitivního podezření, že jejich protihráčem, tím, kdo nastrčil Franze, není Reginleif. Vyznačovala se sice obludnou krvelačnosti a krutostí, bezpochyby vládla silou až kosmickou jako každý démon, ale byla spíše lstivá než chytrá. Dvojným kouzlem jako by se jí povedl ojedinělý čin nad její úroveň, neboť následná hra nese rukopis rafinovanějšího Mistra. (Str. 113)

V Malé Americe mají svého agenta, ale na čí straně on stojí? Co má udělat? A co hůř, jestliže se mu stane, že se rozdvojí v čase, která jeho část hraje jakou roli? A dá se to vůbec vysledovat, stejně jako pohyb mečů?

Vedoucí Lichtu byl kvantový fyzik a Wiener si v náhlém osvícení uvědomil, že Dvojné kouzlo, pohyb mečů a jejich rozdvojení nejsou ničím jiným než jevem, řídícím se obdobnými principy jako kvantová mechanika.

Pro vnějšího pozorovatele byly meče identické, a přesto se pronikavě lišily vlastnostmi. Mohly se dělit, s přesto si dvojníci zachovávali vlastnosti originálu, aniž se dalo určit, kdo je kopií a kdo originálem.

Jestli je to pravda, nechtěl jim Heisenberg sdělit nic jiného než to, že mohou kterýkoli ze dvou, respektive dvou dvojic mečů, BUĎ lokalizovat, NEBO stanovit jeho typ?!

Z kvantové mechaniky vyplývala pro chování mečů i jiná pravidla. Zdvojené zbraně jsou vždy tím jediným mečem, jenž se současně pochybuje po dvou drahách. (Str. 306)

Takže když jsem se dočetl k popisu triku, kterým se Reginleif pojistila proti všem pokusům jí zabránit v převzetí moci, byl pocit pochopení definitivně pryč. Možná je to záměr, sama kniha se řídí kvantovými zákonitosti a uchopit to prostě nejde…

Do chrámu jsem vstoupil s POJÍDAČEM SVĚTLA, z něho vystoupil s POJÍDAČEM TMY, aniž by to bylo zaznamenáno v tkanivu událostí. Pod pečetí ZÁPORNÉHO času mi je Reginleif vyměnila sama a po záměně, kterou ve vraku von Gallwitzova dvojplošníku udělalo mé mladší já, jsem si smrtí v souboji zase odkázal Pojídač tmy, abych sám dal, v kritickém okamžiku řetězce záměn Dveřníkovi do rukou POJÍDAČ SVĚTLA. (Str. 344)

Každopádně, čtení je to velkolepé.

P. S. Kromě samizdatového Dlouhého dne Valhaly se v knize vyskytuje ještě další dílo – Kobylka ztěžkla. Letmé googlení mi dalo další tip na čtení, protože Kobylka je kniha v knize P. K. Dicka Muž z vysokého zámku. A v tamním světě také zvítězili nacisté. Tuším, že mi to dodá další rozměr analogií…

Odkazy:

nakladatelství Triton, Praha 2003, ISBN 80-7254-322-9, cena 199 Kč

12345
1217783460000

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online