Kdysi jsem si o Novotného sérii Valhal napsal, že je jedna z nejpropracovanějších alternativních historií, které jsem kdy četl. Při druhém přečtení se mi to jen potvrzuje.

Minulý, poněkud neobratný zápis ve čtenářském deníku (25.2.2003):

Výborně a do detailu prokreslený svět, kde se Němcům za druhé světové války podařilo uvolnit mytologické síly. Krutá alternativa tomu našemu, neplatí zde jen zákony fyzikální, fungují i principy magické. Tak třeba počítač kromě očekávaného vyhodí i podobné výsledky, které nebyly požadované, přesně podle zákona podobnosti.
Nacházíme tu alternativní dějiny a poznáváme postavy z našeho světa. Jejich osudy se proplétají, tu podobně, tu rozdílně, v některých okamžicích se protínají. Je pěkné je rozpoznávat; třeba člověka, který tuší stín jiné reality, sbírá kuriozity, které jako by spadly odjinud, novinový výstřižek o neexistující letecké expedici neexistujících USA na jižní pól. A jmenuje se Ludvík. Jak jinak, Ludvík Souček a jeho Tušení stínu. Bratři Havlovi, Tomáš Baťa, JFK, Marylin Monroe. Dokonce Lee Oswald se tu objeví. Děsivě fascinující je návštěva kárného tábora, vybudovaného přesně dle Kafkových povídek...
Znalost mytologie a mytologických postav tu zaznívá jakoby mimochodem, je ale velmi hluboká. Podobně jako znalosti okultních praktik a spolků nacistů, Ahnenerbe, objeví se Eckart, Haushoffer...
Další výborná věc je uvedení řady vědců, kteří stáli u základů informatiky a jejich počáteční teorie, které vznášejí při snaze vysvětlit co se s jejich světem stalo. Počítač postavený podle zákonitostí kabaly. Lahůdka, dokonale nenásilné propojení technologie a mytologie.

---

Tentokrát (18.7.2008) bych se mohl trochu víc zmínit o ději. Jednu linku tvoří příběh Gunnara, který sehrál svou roli v otevírání brány mezi světy a v dvojném kouzle, Velkém mečovém mechanismu. To jsem mimochodem pořád tak úplně nepochopil, ačkoliv celý první díl série byl o něm a jeho důsledcích, a vědci v druhém dílu se také snaží dobrat jeho výkladu. Šlo o Súrtův meč Pojídač světla, druhý meč Pojídač tmy, jejich rozdvojení při návratu v čase a – asi – jejich zkřížení. Ale třeba se to do konce série vyjasní i pro obyčejné smrtelníky.

Gunnar, doprovázen božskými syny Módim, Magnim, Vídarem a Válím, přeživšími nacistický Ragnarök, sudičkou Skuld, Budoucností, a trpaslíkem Dvalinem se ze zásvětní Valhaly vydávají do našeho světa, Midgardu. Bohové aby se pomstili za smrt svých otců a dobyli zpět ukradené artefakty, Gunnar aby se pokusil zabránit otevření brány.

Druhou linkou jsou dějiny Malé Ameriky. Prezident Roosvelt kdysi vyslyšel varování neznámého člověka, jakéhosi Fulcanelliho, že v roce 1942 se stane něco zcela nepochopitelného – vyslyšel a sepsal tajný rozkaz ke shromáždění sedmi vědců, bádajících kolem informací a informatiky, a jejich transportu spolu s válečným loďstvem do Antarktidy. Proč? Posvátný kontinent Mu je v magickém světě magicky chráněn…

Vývoj ve světě pod nadvládou nacistů, „studená válka“ mezi nimi a japonskou „Velkou říší společného blahobytu“. Pár příkladů jsem uvedl výše, přidám třeba japonský objev elektronické součástky „toran“, vynález rozhledoru, kterým se dá přenášet nejen zvuk, ale i obraz. I ten Kafkův kárný tábor má paralelu v našem světě, kafkovská konference se uskutečnila, také na půdě politického soupeře a za napjatých okolností. Hledat a nacházet alternativy a paralely je opravdu nesmírně zábavné.

---

Aktualizace 30. 10. 2019:

Po Dlouhém dnu Valhaly, kde jsem se ze všech sil a pořád marně snažil pochopit Velký mečový mechanismus a časové smyčky, je Další den Valhaly učiněný balzám na nervy. Odehrává se v modifikovaném světě a čas plyne tak, jak očekáváme. A spolu s vědci v Malé Americe tak můžeme opatrně pronikat do neznámých zákonitostí:

Knihy ale zůstávaly záhadou. Nikdo nevěděl, proč ten dárek dostali, proč tuhle jedinečnou hermetickou knihovnu zdědili, proč zrovna tohle mělo být uchováno, když by se jim více hodily zemědělské a metalurgické příručky, technické slovníky a encyklopedie, tedy materializovaná paměť racionálního technicismu posledních dvou století, a ne tištěná paměť předchozí epochy, paměť předvědeckého magického vnímání světa. (Str. 80)

Smiřovat se s fungováním magie:

Pokud jsme zrovna v magickém světě takového typu, tak jistě, souhlasil rabbi, a nám nezbývá, než abychom začali chápat pověrčivost jako věrohodný informační pramen, abychom se sami stali co nejdříve mocnými mágy, šokoval posluchače, když i naše počítače se chovají jako magické stroje. (Str. 94)

Hledat něco nebo někoho, kdo dokáže nacistům zabránit v jejich kouzlech. Může to být Gunnar, kterému se povedlo z Valhaly vyplout?

Jejich protivníci nesložili ruce v klín. Budou vědět o jejich přibytí do Midgardu a oni se ocitnou ve dvojím ohni. Půjde po nich každý. Nejen Heydrichův Sicherheistdienst, Himmlerovo gestapo, ale i všemocná Uns're Frau, Černá vládkyně Reginleif se všemi svými démony.
Bylo to přirozené. Věděl hodně o Velkém mečovém mechanismu, který otevřel armádě Thule cestu na Zemi a způsobil vítězství nacistů. Sku měla pravdu, je pro Reginleif smrtelně nebezpečný, když se do celé historie neodvolatelně zapletl.
Nikdy neměl opustit časové vězení Valhaly. (Str. 17)

Nebo někdo jiný, někdo, kdo je jediný schopen vidět budoucnost?

„Ale od doby, kdy se Dvalin utopil, uplynuly už dva týdny, a tak se nám můžeš ukázat,“ namítl Gunnar.
„Nemůžu,“ na zádi u kormidelního vesla, kde se shromáždili, smutně řekl nornin hlas. „To kouzlo se nedá zrušit. Vymklo se mi z rukou. V tomto světě je budoucnost skryta a může ji vidět jenom jeden muž – ten, který dokáže odčinit to, co spáchal Dveřník.“ (Str. 105)

A bude to opravdu jejich objev, nebo zase součást Plánu?

„Jsme amatéři a oni nás vodí na niti,“ vybuchl náhle Wiener. Takového ho Crommelin neznal. „Všechno, co uděláme, oni vědí. A nejen že to vědí, oni s tím kalkulují a naše kroky jsou součástí jejich plánu. Vědí, že my víme. Vědí, že my víme, že oni vědí, že my víme a tak až do nekonečna. Chtějí nás zmást, abychom ztratili jistotu, co je naše svobodné rozhodnutí a co vynucený krok, co účinná protiakce, mařící jejich plány, a co bezděčná spolupráce, upevňující jejich moc.“ (Str. 335)

Schéma jsem si sice kreslil také, ale vlastně jen jako podklad pro další pokus o vizualizaci. Můj plán je mít zobrazení postav na Zemi a od nich zakreslovat „výpady“ do Valhaly. Třeba se mi to nakonec, po dočtení všech dílů, povede propojit…

A zase jsem sledoval a nacházel analogie. Třeba studenou válku mezi Japonci a Němci:

Souhlasem s Baťovým plánem vytvořili bránu, jíž do sféry jejich vlivu pronikal šikmooký nepřítel. Neútočil sice ani magií podle pravidel nového světa, ani mohutnými námořními děly či modernějšími raketami podle pravidel světa starého, ale kapitálem, žoky jenů.
Japonci a Němci jsou už vlastně ve válce, uvědomil si Wiener. V podivné studené válce, kde místo u ledu uložené bizarní směsice démonických sil a klasických zbraní se bojuje ekonomikou. (Str. 204)

Nebo paneláková sídliště…

Ujížděli po dobré betonové silnici podél řeky Cooper na západ. Projeli zřejmě novou čtvrtí, tvořenou o samotě stojícími bloky jednotvárných krabicovitých domů z betonových desek, které, jelikož domy nebyly vůbec omítnuty, se daly dobře odlišit tmavými spárami. Crommelinovy připadly tak odporné, že dojem z nich přehlušil i jeho úzkostné pocity. Volná prostranství pokrývaly zežloutlé trávníky a šedá pískoviště, mezi křovinami a neduživými břízkami probleskovaly oprýskané kovové konstrukce z trubek. (Str. 323)

Pořád platí to, co už tu někde zaznělo – Valhala je vrchol české fantastiky. Pro fanoušky žánru povinnost.

Odkazy:

• Další den Valhaly – Dopoledne na Databázi knih
• Další den Valhaly – Dopoledne na ČBDB
• recenze Petr Pagi Holan

nakladatelství Triton, Praha 2002, ISBN 80-7254-300-8, cena 189 Kč